Adopce: Psychotesty – strašák?

Adopce: Psychotesty – strašák?

Všichni, co procházejí přípravou pro budoucí osvojitele, mají dost často největší strach z psychotestů. Já se pokusím v mém dalším pokračování ty z vás, kteří jste na tom podobně a máte tohoto strašáka před sebou, uklidnit, a třeba poradit.

Jasně, byt se pro návštěvu ze sociálky dá neuvěřitelně načančat, školení odsedět, dotazníky vyplnit, ale psychotesty? Ty se jednak nedají obejít a také ani moc ošidit.

I my jsme se s paní psycholožkou z Paprsku domluvili na termínu. Já jsem hledala všude možně, ptala se na diskuzích (adopce.com) a s manželem jsme si o nich často povídali.

Nikdo vám neřekne, co v nich bude, ani to moc nejde, protože je jich opravdu ale opravdu mnoho. Přesný počet si nepamatuji, ale přes 500 jich bylo určitě. Tak to se mi to uklidňování zatím nedaří. Dobrá, tak ještě k předchozím faktům přidám ten, že je vyplňujete každý sám.

Nedokážu posoudit, kdo z testů má větší strach, u nás jsem to ale zajisté byla já a klidně jsem to přiznala. Na druhé straně jsem to ale brala tak, že je to součást cesty, na jejímž konci bude naše štěstíčko. Pochybnosti, jestli projdeme a jestli nás tedy schválí, jsme měli oba, ale všichni okolo nás drželi palce a dodávali odvahu: „To zvládnete.“

A zvládli .Také to zvládnete. Říká se, že na všem špatném je něco dobré a v tomto případě to zase tak špatné nebylo. Navíc jsme se třeba museli zamyslet a zformulovat odpovědi na otázky, které člověka nenapadnou nebo nad nimi prostě nepřemýšlí. Pro inspiraci se můžete třeba podívat na stránky www.psychotesty.psychoweb.cz.

O těch jsem ale tehdy nevěděla, ale jsou tam podobné otázky vedle dalších těch, ve kterých se ptají na partnera, jeho vlastnosti, koníčky, vaše představy, ale mohou možná odhalit i více.

„Tak to se máme na co těšit,“ pomyslela jsem si, když nám něco podobného říkala i paní psycholožka. Ale byla moc milá a ještě před tím nám vyprávěla o své adoptivní dceři. Měli jsme možná štěstí, možná ne, ale testy jsme museli už dělat každý sám. Pamatuji si, že jsme si potom o nich dlouho vyprávěli a ještě dodnes občas nějakou „perlu“ vytáhneme. Dávno už jsme  zapomněli, jak jsme při testech měli pocit, že z nás už jenom ty samotné testy musí udělat blázny, nezodpovědné lehkomyslníky dávající přednost pohodlí víc než čemu jinému. I na to, že jsme se trochu nad některými otázkami vztekali a nad některými smáli.

Hotovo, odevzdáno. Teď jen čekat, až zase celá naše složka se všemi dotazníky, potvrzeními, doporučeními a dalšími výpisy bude korunována psychotesty a odeslána a následně posouzena na magistrátu. Teď o nás vědí všechno (skoro)

Blížily se prázdniny a my plánovali, kam vyrazíme. Třeba naposledy v původním počtu. Myslím, že právě fakt, že čekání na výsledky bylo v létě, bylo prima, protože to tak trochu rychleji ubíhalo. Stejně ale jsme o tom, co a kdy nás čeká, hodně mluvili. Já asi častěji jsem chtěla slyšet ujištění, že se dočkáme. Jeli jsme do Skotska, kam jsme se moc přáli podívat, půjčili si auto a objížděli nádherná místa. A těšili se z toho všeho a těšili se, že sem jednou naše adopče určitě musíme vzít.

Prázdniny skončily a my v září 2007 dostali certifikát, že jsme vhodní uchazeči o osvojení, že jsme prošli přípravou. Hned jsme ten nejkrásnější a nejcennější certifikát ukazovali a chlubili se – Jsme schváleni, jsme tak trochu „úředně těhotní“.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *