Pomalu nastává období výletů, táboráků, posezení na zahradě a dalších příjemných aktivit v přírodě, při nichž můžeme potkat drobného, ovšem nebezpečného tvora. Je jím klíště, přenašeč lymské boreliózy a klíšťové encefalitidy.
Tentokrát se zaměříme na první zmíněnou nemoc, boreliózu. Nemoc způsobují bakterie borrelie, které se k člověku dostanou celkem jednoduchou cestou. Bakterie žijí v těle mnoha divoce žijících savců, jejichž krev sají klíšťata. Tito savci i klíšťata s bakteriemi bez problémů žijí, jsou jen přenašeči. Ohroženi jsou ovšem lidé a také domácí zvířata (nejčastěji psi), které si najde infikované klíště. Když se klíště přisaje, vypouští do rány látky zabraňující srážení krve a také bakterie borrelie.
Očkování proti borelióze sice existuje, ale je od roku 1999 k dispozici pouze v USA. Kvůli tomu, že americká klíšťata přenášejí jiný typ boreliózy než ta evropská, není možné očkovací látku používat globálně. Nezbývá tedy, než se k nám očkování dostane přes oceán, chránit se proti nemoci jinak. Vlastně jediné, co ale můžeme dělat, je zabránit klíšťatům, aby se na nás přiživila.
Hlavní obranou jsou repelenty, které pomoci mohou, ale nemusí (jak hovoří jistě nejen má zkušenost). Přírodním „repelentem“ je podle babičkovských rad pravidelná konzumace česneku, který prý klíšťata cítí z kůže a nezakousnou se. (Ovšem ani to mě před klíštětem neuchránilo…). Nejjistější je pořádně se na procházku do lesa pořádně obléknout (dlouhé rukávy a nohavice, uzavřené boty), raději nesedat v trávě a ještě postříkat kůži repelentem. Klíště můžeme chytnout i na místech, která považujeme za relativně bezpečná (kdo by řekl, že si přinesu dvě klíšťata z naší zahrady s nizoučkým trávníkem, na který jsem si ani nesedla ani nelehla, ale chodila po něm v gumákách zabalená do dlouhých tepláků a mikiny?). Jistotou ovšem je, že se nemusíme bát klíšťat padajících ze stromů, žádná tam totiž nejsou.
Když zjistíme, že žádný protiklíšťový prostředek nezabral, je důležité se nevítaného tvora rychle zbavit. Sosák klíštěte je opatřen zpětnými háčky, proto je nutné klíště vytahovat opatrně, aby se nepřetrhlo. Pokud je to možné, kůži kolem klíštěte vydezinfikujeme, pinzetou uchopíme klíště za hlavičku, kýváním ho vytáhneme a ranku opět vydezinfikujeme. Klíště rozhodně nerozmačkáváme v prstech, ale nejlépe spálíme, aby se bakterie nešířily dále.
Několik dní po vyjmutí klíštěte sledujte, zda se kolem ranky netvoří červená skvrna se světlým prostředkem. To je jeden z prvních příznaků boreliózy, pokud se v tomto stádiu nasadí antibiotika, obejde se zpravidla onemocnění bez komplikací a následků. Kromě rozšiřující se skvrny, která se vyskytne asi u 80 % nakažených, se objevují příznaky podobné chřipce. Náhlá horečka, únava či bolest svalů a kloubů by vás měly varovat a přimět co nejdříve navštívit lékaře. Po několika týdnech od nakažení se začíná nemoc projevovat srdečními potížemi, silnými bolestmi kloubů a poruchami nervové soustavy (snížená citlivost a hybnost). Zanedbání léčby vede po několika měsících k chronickým potížím s klouby a nervovým systémem.
Budoucí maminky bude nejspíš zajímat, zda by borelióza prodělaná v těhotenství mohla ohrozit jejich děťátko. Tedy? Zpravidla borelióza na miminko vliv nemá, při správné léčbě jsou rizika malá, důležité ale je zachytit nemoc co nejdříve!
Na závěr malá zajímavost. Víte, kde se v názvu nemoci vzalo slovo „lymská“? Je to podle amerického města Old Lyme, kde se v polovině 70. let objevilo větší množství případů kloubních onemocnění u dětí. Od té doby lékaři zkoumali spojitost mezi kloubním a kožním onemocněním a kousnutím klíštěte až se v osmdesátých letech ustálil název lymská borelióza.
Add Comment