Jestli někdo z vás našel v posledních dnech koupaliště, kde by se dalo v bazénu nejen stát, nýbrž i pár trapných temp udělat, ať není žgrt, jak se u nás říká, a podělí se!
Parna uhodila počátkem minulého víkendu. V sobotu jsme tedy vyrazili na koupaliště do blízkého Blanska. Koupaliště je fajn, pěkně ho opravili. Bazény v nerezu, dětský bazén super. Dokonce už opravili i ten tobogán, na kterým se při rekonstrukci vyřádili natolik, že z něj, aniž by o to jakkoli stálo či se o to přičinilo, vypadlo pár dítek. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Dnes je ale tobogán údajně plně funkční a mohu potvrdit, že za dobu mé přítomnosti, z něj nevypadla žádná živá duše. Nicméně jsem jej na vlastním pozadí nevyzkoušela, bo mé pozadí, jakož ostatně i celá má existence, jest dosti zbabělé a po adrenalinu neprahnoucí. Koupaliště má velký plus pro nekuřáky, páč se může kouřit jen u restaurací. V našich očích měla návštěva koupaliště tato mínus – voda byla po propršených dnes příšerně studená (což už patrně v tomto okamžiku neplatí) a lidí tam bylo tak příšerný množství, že v bazénech se dalo fakticky jen stát a i tak vám každou chvíli nějakej dobrák skočil takřka na hlavu. Dalším překvápkem bylo, že nám nějaká lepšejší dušička rozflákala zadní světlo u auta. Mno nic, beztak by na nás toho štěstí bylo jinak asi moc…
Za poslední týden jsem navštívila několik míst, na nichž jsem dospěla k závěru, že lidstvo jako takové pohltil trend bezohlednosti, s čímž se odmítám smířit. Pochopím, že a proč se do vody vrhají střemhlav děti do určitýho věku. Nepochopím, proč to dělají náctiletí, co se cítí už děsně dospělí. A už vůbec nepochopím, proč to dělaj ti dospělí. Zvlášť, když v poli svého doskoku mají několik pidilidí bojujících o prostor nad hladinou. A ještě navíc tak konají u cedule velké jako kráva, na který stojí, že je skákání zakázáno. Jsme snad národ dementů? Dovolte, abych zde na tomto místě vypustila výkřik do tmy: „Vykašlete se na to, tupci!“ No, tak jsem si trochu ulevila a můžu jet na druhý koupaliště.
Druhý koupaliště, který jsme vyzkoušeli, se nachází v Hustopečích. Jeho podoba je léty nezměněná, leč stále atraktivní. Na tobogány a klouzajdu si musíte koupit lístky zvlášť. Voda byla o pár stupňů teplejší, lidí o nic míň a skákačů jako… ehm. Ale měli dobrý langoše s všeličím, párky, klobásy, hamburgery, zmrzlinky a dokonce i balenou vodu, čímž si mě naklonili nejvíce. V jedné přilehlé hospůdce dokonce vařili i to „moje“ latte! Snad proto, že beztak všichni pili radši pivo nebo kofolu.
Třetí koupaliště bylo to „naše“ na Kraví hoře (viz foto z prvního dne, kdy bylo otevřeno). Myslela jsem, že mě nemůže ničím překvapit, ale překvapilo, páč jsou momentálně vypuštěný vnitřní bazény. Je to ale stejně fuk, protože bohužel upustili od modelu, který mně osobně připadal jako ideální a zažila jsem jej pouze v roce, kdy koupaliště otevřeli. V tom roce se totiž otevřely dokořán dveře venkovních i vnitřních prostor a člověk si mohl spokojeně polehávat venku na trávě a smočit se pak v kterýmkoli bazénu areálu. Dnes si musíte rozmyslet, kam jdete. Výsledek je, že vnitřní bazény (jsou-li napuštěny) zejí v létě prázdnotou a venkovní praskají ve švech. Škoda. Možná by se tam ta půlka Brna fakt líp rozptýlila, kdyby se vrátili k tomu hezkýmu experimentu. Třá bych jim za to napsala i nějakou drobnou slavici!
Po těchto velkých koupalištích jsme zavítali na jedno malé, vesnické. Je to koupaliště v Řícmanicích. Nejsou tam ani tobogány, ani vířivky, ani efektní proudy, a už vůbec tam není voda upravovaná jinak než chlorem, jako je tomu na Kraváku. Tráva je tam vyprahlá, kabinky sparťanský, hospůdka jedna. Ale! A teď k tomu, co tam je – je tam poměrně velký bazén rozdělený na části pro plavce a neplavce a je tam taky malý brouzdálko pro mrňouse. Voda je čistá a má příjemnou teplotu. A teď přijde ta největší pecka! Je to divný, ale dá se tam plavat! Předpokládám, že jste se nyní zachvěli vzrušením. Ani já jsem takový luxus už od koupaliště nečekala.
Jelikož další dny při zmínce o koupališti dostávala Starší tiky a hystericky ječela: „Zase na koupaliště?! Tak to ti teda PĚKNĚ děkuju!!!“ a Mladší kňourala: „Proč si nemůžu aspoň chvíli hrát doma?!“, další koupaliště jsme nezkoušeli. Zato jsme prubli bazénky u Ámožníků a NeCelebritů na zahradě. Tam si to konečně Mladší užila. S Pepkem Ámožníkovic si totiž v bazénku hrála na mrtvoly, což bylo pro Pepka tak inspirativní, že se nyní bez paní trpaslíkové koupat odmítá a hučí do svých rodičů, že bez Mladší je koupání nuda a že vůbec nechápe, proč tam vlastně nemůže bydlet! U NeCelebritů se Mladší rochnila s malým Drsoňkem, který plave pouze v potápěčských brejličkách. Pak se vždycky vynoří, brýle sundá a s neskrývanou radostí skanduje: „Áďa vidí bauvišky! Áďa vidí bauvišky! Áďa vidí bauvišky!“
Na tuhle větu jsem si dnes vzpomněla, když jsem seděla na schůdku u balkónu, pila kafe a koukala nad sebe. Viděla jsem korunu břízy, kterou prosvítalo blankytně modrý nebe. Fily vidí barvičky, napadlo mě a hned vzápětí jsem zauvažovala nad tím, proč nám dospělým musí dvouletí trpaslíci připomínat, z čeho všeho se dá radovat. Takže se mrkněte kolem sebe a mějte radost! Jo, a kdybyste opravdu věděli o koupališti, kde není přelidněno, vzpomeňte si na mě!
Vaše teta Fily
Add Comment