Fakt nevím

Fakt nevím

Abych byla upřímná, fakt nevím, o čem mám psát…

Baví ještě někoho čtení o nemocech? Pak vzhledem k tomu, že jsem tu jako ošklivá princezna ve věži, mohu přispět akorát tak se svou troškou do deníčku hypochondrova. Ano, pořád černě kašlu, několikrát denně zvracím, nepamatuju si, kdy jsem spala v kuse déle než hodinu, přibrala jsem si virózu od Mladší, ulomil se mi další kus zubu, udělaly se mi dva opary a z antibiotik mám slušivou vyrážku. Nechci se chlubit, ale jsem fakticky kočka. Akorát taková trošičičínku nechutná… Nu což.

Aby to ale nevypadalo, že si umím užívat jen já, mám tu pro milovníky hypochondrova deníčku i novinky ze života jiného člena naší rozvětvené rodiny. Je jím Sestra, a jak se ukázalo, i ona do toho jde naplno. Před pár týdny jsem se zmínila, že si natrhla cestou do práce vazy na nožce, což ji samozřejmě upoutalo na lůžko. Už to samo byla pro moji hyperaktivní sourozenkyni výzva, neboť ona zřídka kdy posedí, natož poleží. S radostí uvítala, když jí doktor po několika dnech řekl, že může nožku začít pomalu zatěžovat, a objednal ji na kontrolu až za týden. Sestra nožku zatěžovala, jak mohla, a aby se doma nepoflakovala jen tak, pořídila si ještě zánět průdušek. Po týdnu se vypravila na kontrolu do úrazové nemocnice.

„Co to máte s tím lýtkem?“ zeptal se doktor, prohmatávaje Sestře dolní končetinu. „To mám asi namožený, jak se snažím chodit!“ chlubila se Sestra, očekávající lékařskou pochvalu za houževnatost. Doktor však místo nadšení a chvály skepticky svraštil obočí, pravě: „No, to bych dost pochyboval!“ A už si to pacientka šupajdila na sono, po kterém doktor jen vševědoucně pokýval moudrou hlavou: „Vždyť to říkám – je tam trombóza!“

Asi na to existuje nějaké pravidlo, že když vám něco zjistí v jedné nemocnici, pošlou vás s tím do jiné. Zcela určitě to bude mít nějaký úžasný opodstatněný důvod, který my obyčejní blbci nemůžeme pochopit. Sestra, které slovo „trombóza“ až tak moc neříkalo, se křepce vyšourala z nemocnice číslo jedna s žádankou v ruce, aniž by to nějak zvlášť řešila. Nevím, jaká náhoda tomu chtěla, že první, kdo jí v tom okamžiku zavolal a onu novinku se dozvěděl, byl náš rodič rodu mužského, což se následně neukázalo jako ta nejlepší varianta. Náš tatínek má k medicíně a lékařům svůj specifický vztah. Tento se projevuje tím, že zdravotní zařízení zásadně nenavštěvuje a trpí utkvělou představou, že vše vyléčí jakoukoli tabletkou na bázi paracetamolu. Ano, opravdu si je jist, že si tím vyléčil i tu patu propíchnutou rezavým hřebíkem o délce deseti centimetrů a různé další úrazy.

Svoje zásady byl nucen v loňském roce porušit hned dvakrát. Poprvé, když šel na komplexní vyšetření, jehož výsledek pak věnoval manželce k šedesátým narozeninám jako dar z lásky. Podruhé o pár měsíců později po autonehodě, neboť paralen nezabral ani na pohmožděná žebra ani na urvaný stehenní sval. K nevíře. Pod vlivem těchto dvou poměrně čerstvých zkušeností následně naznal, že teď již o medicíně ví vše, což jej logicky opravňovalo ke kompetentní reakci: „Tak to je v prdeli, to ti tu nohu třeba uříznó!“ Sestra se rozplakala.

Stále ještě plačíc dorazila do druhé nemocnice, kde ji hned na prahu oddělení seřvala jinak zajisté krajně empatická zdravotní sestra: „A co jako děláte tady?! Sem vůbec nepatříte! A vůbec – my máme plno, já vás sem nevezmu!“ Šok ze vstřícného jednání způsobil, že Sestra přestala plakat a zpupně zařvala: „Já tady ani zůstat nechcu!“ Zdravotní sestra pochopila, že jsou s pacientkou naladěny na stejnou notu a jako spřízněnou duši ji nakonec velkoryse pustila do ordinace.

Sestra dostala domů krabici injekcí, dvoje medikamenty, letáček s dietou obsahující potraviny s vitamínem K a fundovanou radu: „Když je to noha, tak je to v pohodě, to tady nemusíte zůstat, protože noha je až dole, víte? Takže si v pohodě stihnete zavolat sanitku, kdyby se ty sraženiny urvaly a šly k srdci!“ „A jak to poznám?“ zeptala se Sestra odevzdaně. Odpověď byla vyčerpávající: „Bude vám hrozně blbě…“ Na to Sestra řekla jen: „Aha…“ a odjela domů.

Tolik pro dnešek z deníčku hypochondrova. Fakt nevím, co by mohlo příště přibýt. Nechme se překvapit. :O)

Pěkný začátek února všem!

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.