Na pohotovosti jsem už dlouho nebyla. Do minulé neděle.
Donutilo mne k tomu hned několik faktorů. Naivnímu čtenáři by se mohlo zdát, že nejvíce rozhodujícím byl fakt, že se po té, co jsem řezání, pálení a slzení očí několik dní ignorovala, staly tyto drze takřka nepoužitelnými, neboť se mi odvděčily napuchlými víky. Jakmile se mi při nedělním ránu podařilo odlepit od sebe dolní i horní víčka a zálibně si v koupelnovém zrcadle prohlédnout své oční škvírky, snažila jsem si vsugerovat, že to rozchodím, případně rozkoukám. Smrkající a kašlající Mladší, toho času již několikátý den ve stavu nemocných, však byla jiného názoru, když se se mnou v koupelně střetla. Potomek můj předrahý neprojevil ani zbla solidarity, dokonce ni taktu a s odporem pravil: „Fuj! Co se ti stalo? Vypadáš hrozně!“
Ano, je to věta, kterou každá žena v jakoukoli denní dobu vskutku ožije. Jsa potěšena. Pochopitelně. Jak jinak. Pak mě Extrpaslíková pronásledovala do kuchyně a po zbytek dopoledne si mne podezíravě prohlížela. Dovařila jsem oběd, rozložila jej na stůl a zařvala jako v každý víkendový den do prostor bytu: „Oběééééd!!!“ Protože jako obvykle nikdo nereagoval, šla jsem řvát do předsíně, neboť mám vyzkoušeno, že vřískám-li uprostřed bytu, jsem většinou vyslyšena. Když už jsem byla kousek od koupelny, šla jsem se omrknout a musela jsem radostně konstatovat, že opuchlé mám toliko již jen jedno oko. To mě opravdu povzbudilo a k nedělnímu stolu jsem usedla plna nadějí, že rozmrkám i to druhé.
Lev se Starší se na mě však tvářili velmi štítivě. Prvorozená projevila své podivení nad tím, že odmítám navštívit pohotovostního lékaře, neboť, jak je všem známo, kdyby šlo o někoho jiného, jistě bych jej k doktorovi hnala i přes jeho odpor a to hlavně proto, aby dotyčný nikoho nenakazil! Toho se okamžitě chytil můj drahý choť, dramaticky pravil, že úplně cítí, jak ho začínají svědit oči a on že si tedy rozhodně nějaký zánět spojivek (jak jsem se diagnostikovala) rozhodně dovolit nemůže! Chvíli to rozebíral tak intenzivně, až jsem nabyla dojmu, že si opět na rozdíl od jiných něčeho bezuzdně užívám, protože můžu a sobecky neberu ohled na ty, kteří by i rádi, ale nemohou!
Abych ukázala, že jsem nesobecký charakter (a abych chvíli nemusela poslouchat, jak ošklivě vypadám), směřovaly mé odpolední kroky na pohotovost, kam mě šlechetně a s neskrývanou odtažitostí odvezl Lev. Zde jsem zaplatila devadesát korun českých, abych následně získala recept na antibiotikovou mast za čtyřicet korun českých. Připadalo mi to stejně absurdní jako zjištění v pražské ZOO, že slevu na rodinné pasy můžete uplatnit jen v případě, že si nekoupíte rodinnou vstupenku… Bylo mi to ale vesměs fuk, protože jsem v tu chvíli po pravdě nejvíc řešila skutečnost, že můžu mít v oku buď mast, nebo kontaktní čočku, v žádném případku obojí. Toto zjištění mne uvrhlo do skepse a dočasné slepoty. Vydržela jsem v ní tři dny, než jsem naznala, že buď čočky, nebo sebevražda, každopádně na mast nezbylo v mém životě místo. Ostatně oko splasklo do normálních rozměrů a přestala jsem vidět mlhu, tak mi otrnulo, co si budeme nalhávat. Momentálně jsem tedy již zase vidomá a naplňuje mě to zapomenutým nadšením. Vidět je fakt fajn, lidi. Ono se to nezdá, ale je to fajn.
Jediná vtipná věc, kterou jsem z poloslepých dní vytěžila, je, že šel Lev k Mladší do školy poprvé na třídní schůzky. Mladší z toho byla úplně na nervy, neustále mě pobízela, abych otci připomínala blížící se hodinu schůzek a kontrolovala jej, zda vyráží, případně tam je. Po celou dobu pochodovala neuroticky po bytě, držela se za hlavu a s ustraným výrazem opakovala: “On mi tam určitě udělá ostudu!” Na mé uklidňující argumenty nereflektovala. Lev, jsa instruován, že má na třídních schůzkách udělat zápis důležitých věcí, usedl ve třídě do malé lavice, vytáhl ukousnutojabkovoutabletu a záznam započal nadpisem RODIČOVSKÉ SDRUŽENÍ.
Bod jedna zněl: Carol přišla později než já!!!
Následovaly body týkající se výuky, konce školního roku a takových těch běžných věcí, dokud Lví záznam překvapivě neskončil větou Teď se tady řeší nějaké věci kolem sešitů, nerozumím!!!
Jinak jsem nic vtipného ani zajímavého vskutku nezažila, neboť jsem se stranila pidlivizace a pidlivizace se stranila mě. Snad příště. :O)
Zraku zdar!
Vaše teta Fily
Add Comment