O jídle

O jídle

Dalo by se říct, byť s mírnou nadsázkou, že žádná činnost nezaměstnává naše tři děti víc, častěji a pravidelněji než jídlo. Ostatně přežvykování všeho možného je jedním z prvních každodenních rituálů, kterými se zabývají a o nichž už v jednom z těchto sloupků byla řeč.

Když se to tak vezme, je každý den jen jedním dlouhým občerstvením, které jen čas od času naruší přestávka na hraní nebo jinou zábavu, případně spaní. A o některých jedincích to v naší rodině platí dvojnásob.

Největší jedlík je momentálně M, který si už zhruba od roku a půl s radostí pochutnává na jídlu, které si připravil někdo jiný, většinou tatínek unavený po náročném dni nebo maminka zasednuvší rychle k talíři v náhlé pauze mezi výměnou pokaděných kalhot a vypravováním dětí na procházku. Ale je třeba říct, že mu na apetitu neubírá ani skutečnost, že krátce předtím dojedl talíř jídla, který byl připraven jemu. A ve svém živlu je hlavně tehdy, když jsou k obědu knedlíky. Tříletý jedlík si dá tři kousky během vaření, a když má dobrý den, další tři spořádá k omáčce a masu. A ještě to komentuje slovy „omáčku, knedlík a maso mám rád“.

M má navíc jazyk, který je schopen s nepochopitelnou přesností rozpoznat jídla, která by M v jeho věku zase až tak nemusel. A tak ho lze čas od času spatřit, jak se lačně dívá na právě otevřenou paštiku, o jejímž složení se můžeme jen dohadovat, a už krátce na to sedí na své stoličce a bohatými vrstvami si sám natírá paštiku na chleba. Tu a tam je schopen „uklidit“ hemenex nebo smažená vajíčka, dát si k večeři vaničku rybího salátu s majonézou a v plaveckém klubu hned po příchodu už ode dveří volá, že by si dal chlebíček.

A dospěla do věku, ve kterém se ke svým oblíbeným jídlům potřebuje prokousat, takže testuje všechno, co je kolem ní k snědku. Také ona si velmi ráda nárokuje to, co jedí ostatní, a když jí nabídneme něco jiného, vytrvale protestuje, dokud nedostane to, na co si právě ukazuje.

J už z doby, kdy ji bavilo prozkoumávat všechny existující chutě a vůně, vyrostla a stabilně se drží na sladkém. Byla by ochotná začít den jogurtem, ke svačině si dát sušenky, k obědu rýžový nákyp, odpoledne k čaji makovec a večer oblíbené čokoládové cereální kuličky s mlékem. Nedávno se dokonce k večeři dožadovala kombinace krupicová kaše–kakao a pranic ji nezajímalo, že obojí je vlastně totéž.

Všežravým obdobím, které má teď A, prošly všechny děti a dá se říct, že svým způsobem předznamenalo jejich vztah k jídlu obecně. Byť J inklinuje ke sladkému, nedá se říct, že by byla nimra, co se týče slaného jídla. O gurmánství tříletého M není třeba pochybovat a také A zatím vypadá, že její vztah k potravinám všeho druhu bude víceméně kladný. O tom svědčí i to, že když někde zašustí nějaký sáček, který má něco společného s jídlem, zákonitě pozná, kde to bylo a jaký pytlík jí vlastně vyrušil její hru.

A tak když si my dospělí chceme někdy dát něco dobrého v klidu a dostatečně si to vychutnat, nezbývá nám než to odložit na pozdější dobu. Následkem toho kupříkladu tatínek, který byl v dětství drobný, ba až neduživý, v současné době zákonitě už zdaleka tak nevypadá. Ale alespoň si při pohledu na něj návštěvy, udivující se nad nebývalým chutenstvím potomků, nemusí příliš ukroutit hlavy a mohou si s klidným srdcem říct, že děti mají být po kom.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *