Když je z jídla strašák

Když je z jídla strašák

Jejich fotografie známe téměř všichni. Vychrtlá těla, málo vlasů, nezdravá barva kůže, selhávající důležité životní funkce…To vše je na konci cesty za krásou a štíhlostí. Psychicky jsou tito lidé na dně, ačkoli si to do poslední chvíle nepřipouští.

Co je příčinou takového sebepoškozování? Jak poznáme, že naše děti, či jiní blízcí vedou vnitřní boj kvůli jídlu?

Nejčastějšími poruchami příjmu jídla jsou anorexie a bulimie, ale zdaleka nejsou jedinými nemocemi tohoto typu. V dětství, a to i v raném, se setkáme s různými poruchami příjmu stravy, tyto stavy ještě ale nejsou typickou anorexií nebo bulimií. Projevy těchto onemocnění a jejich následná léčba mají u malých pacientů trochu jiný průběh než u dospělých a vyskytují se u nich některé formy nemoci, které dospělé obvykle nepostihují.

Nejdříve si představíme poruchy, jež ohrožují především děti.

Infantilní mentální anorexie

Nemoc souvisí s problémy raných vztahů dítěte s matkou a vyskytuje se do třetího roku života. Projevuje se odmítáním potravy a konflikty s oběma rodiči při jídle. Bývá patrná podvýživa způsobená zejména nedostatkem bílkovin a vitamínů.

Emoční porucha spojená s vyhýbáním se jídlu

Tento syndrom je na pomezí mentální anorexie, kterou doprovází citová porucha, ale děti zpravidla nelpí zatvrzele na udržení nízké váhy jako při typické anorexii. Poškození organismu ale může být stejně fatální jako u anorexie. Děti se často vymlouvají na strach z udušení jídlem, nebo pozvracení, rychle ztrácí váhu a mají velmi kolísavou náladu.

Vybíravost v jídle

Ač se to možná nezdá, i tento problém se stravováním je patologickým jevem. Trpí jím především osmi až dvanáctileté děti, překvapivě se častěji objevuje u chlapců. Děti konzumují jen několik druhů potravin, a proto má takový způsob stravování za následek nedostatek určitých látek (např. vitamínů a vlákniny při odmítání zeleniny). Takové děti sice nehubnou, ale prohlubují se psychické problémy, vznikají rodinné konflikty a dítě má problémy se stravováním mimo domov. S touto poruchou se může vyvinout i mnohem závažnější syndrom tzv. pervazivního odmítání (prostupuje další složky života). Nemocné dítě postupně odmítá jídlo, pití, komunikaci, pohyb a péči o sebe. Častější je u dívek a může vzniknout jako následek traumatického zážitku.

Odmítání jídla či vybíravost můžeme zpočátku považovat jen za hloupý rozmar malého dítěte, ovšem je nutné si uvědomit, že dítě se takto nechová z vlastní vůle, ale působením nejrůznějších vlivů není schopné přijímat potravu v takovém množství a složení, které odpovídá jeho věku. Na místě tedy není trestání typu „Budeš tady sedět, dokud to nesníš”, nebo podobné výhružky, které dítě zbytečně stresují. (Něco jiného ovšem je, když dítě odmítá jíst třeba dušenou mrkev, protože ho babička rozmazlila a mrkev u ní jíst nemusí.) Jinak je lepší se zamyslet nad tím, kdy se podobné chování objevilo poprvé, zda se u dítěte rychle nestřídají nálady a jestli ho netrápí nějaký problém.

I v těchto případech je nutná lékařská péče, která má několik složek. Nastupuje léčení jak po psychické, tak fyzické stránce, přičemž je nutná spolupráce celé rodiny. Léčba může probíhat ambulantně, ale některé pacienty je nutné hospitalizovat, pokud je jejich váha kriticky nízká a rodinné prostředí nevytváří vhodné podmínky pro léčení.

Vždy je lepší prevence než následná lékařská péče, proto by všichni rodiče měli sledovat, jak jejich dětí jí, a v raném věku je naučit zdravé životosprávě, která nepovede k obezitě a k problémům s ní spojeným.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *