Co kdyby zmizela škola?

Ondra chodí do školy už skoro celý rok, ale pořád si na ni nemůže zvyknout. Někdy ho škola bavila – třeba při tělocviku, zpěvu nebo kreslení. Někdy dokonce i při matematice, ale jsou dny, kdy dokáže být škola pěkně nepříjemná.

Když se tak jednou Ondra loudá do školy na vyučování, napadne ho, jak by bylo úžasné, kdyby škola jednoduše zmizela. Jako na zavolanou v tu chvíli potká černokněžníka Zlobyráda, který umí plnit přání. Ale ne tak obyčejná přání, čím je to přání zlobivější a jde o větší rošťárnu, tím líp. A hádejte, jaká lumpárna Ondru napadne. Co si asi bude od Zlobyráda přát?
To neuhodnete! No přece, aby zmizela škola. To si dovedete představit, když černokněžník Ondrovo přání uslyšel, jak mu radostí zasvítily oči a s jakým nadšením mu přání splnil.

Ale ono nechat zmizet školu není jen tak jednoduché. Ono se může zdát, že je to výborný nápad…  Nebudete muset chodit do školy, nebudete se muset učit, psát úkoly, … Ale opravdu to bude tak super?

Myslíte si, že se škola již nadobro ztratila, nebo si děti nakonec budou přát, aby se škola vrátila a ony do ní mohly zase chodit?
Jak to všechno dopadlo, se dočtete v knize od Daniely Krolupperové Zmizelá škola.

Ukázka z knihy:
Najednou si Ondra všiml, že na kameni pod tisem sedí maličký človíček. Velký byl sotva jako dlaň.
„Páni,“ sklonil se Ondra k zemi a prohlížel si toho drobečka. „Kdo jsi?“ zeptal se zvědavě. „A co tu děláš?“
„Já jsem černokněžník Zlobyrád,“ odpověděl človíček v šedém sametovém kabátku. „Čekám tady na někoho, kdo bude mít nějaké hodně zlobivé přání.“
„Zlobivé přání?“ podivil se Ondra.
„Pořádnou rošťačinu,“ přikývl černokněžník.
„Třeba aby zmizela škola?“ zeptal se zkusmo Ondra.
Zlobyrádovi se při těch slovech rozjasnila tvář.
„To je výtečný nápad!“ odpověděl Ondrovi. „Opravdu by sis to přál?“…

Knihu Zmizelá škola napsala Daniela Krolupperová, ilustrovala ji Eva Sýkorová-Pekárková a vydalo nakladatelství Albatros.