Velikonoce po našem

Velikonoce po našem

Nedá mi to, abych nezačalo trochu osobně. Když přišla řeč na to, že bych mohla napsat o Velikonocích a o tom, jak je slaví lidé z různých koutů světa, neměla jsem tak docela čisté svědomí. Naše české velikonoční tradice mi až tak k srdci nepřirostly. Respektive samotná pomlázka není zrovna můj šálek čaje, kafe ani ničeho tomu podobného.

Ovšem pak jsem si uvědomila, že všechny ostatní záležitosti kolem Velikonoc mají svůj význam. A i když se odprostím od náboženských fakt, má svůj význam i oslava příchodu jara a zrození. Zvláště vezmu-li v potaz, že jsem se sama narodila na Velikonoční pondělí. ;O)

A tak přicházím s malým seriálovým velikonočním průzkumem a budu ráda, když se mnou do několika jiných zemí světa nakouknete. Dřív, než se vypravíme na cesty, bychom si ale mohli v rychlosti projít pár dnů předcházejících našim Velikonocím.

Prvním bude tzv. Škaredá středa. Nevidím důvod, proč bychom na tuto tradici měli zapomínat. Naopak. Myslím, že by nám její dodržování jen prospělo. V tento den by na sebe měli být lidé příjemní, hodní a zásadně by se neměli mračit, protože by se jim mohlo stát, že pak budou mít zamračené všechny středy až do dalších Velikonoc. No uznejte sami, nebylo by fajn mít aspoň jeden den v roce, kdy by se nikdo nemračil?

A po Škaredé středě přichází Zelený čtvrtek. Pokud vím, Zelený čtvrtek u nás dodržuje spousta lidí. Například moje babička po celé roky v tento den nevařila nic jiného než špenát a vždycky se hrozně durdila, když k němu děda vyžadoval maso. Na Zelený čtvrtek by se maso jíst nemělo a jídelníček by se měl skládat jen ze zelených poživatin, coby symbolu něčeho zdravého, co pro celý následující rok zaručí pevné zdraví. Kdybychom poodhalili roušku náboženství, zjistili bychom, že v tento den nosili duchovní zelené mešní roucho.

Za Zeleným čtvrtkem jde v těsném závěsu Velký pátek. Den protkaný kouzly a tajemstvím. Mockrát jsem si jako dítě říkala, že by stálo za to si to ověřit. Které dítě by se taky nechtělo nechat vtáhnout za hranice magie? Kdo by nechtěl vidět třeba horu, která se rozestoupí a nabídne jedinkrát v roce neuvěřitelné poklady? Pozor! V tento den mají ale čarovnou moc i různé předměty, které si od někoho půjčíte. Není to však moc příjemná, proto si na Velký pátek raději půjčování čehokoli odpusťte.

A dostáváme se k hlavnímu dni, kterým jsou Velikonoce. Jak vás asi napadlo, nebo to už dávno víte, jde v podstatě o složení dvou slov – Velká noc. Takoví Ámožníkovi, kteří pocházejí ze Slovenska, například termín Velikonoce nepoužívají vůbec. Pro ně to je a navždy bude Velká noc. A proč velká? Protože to, že v tuto noc vstal Kristus z mrtvých, si hodnocení „velká“ zaslouží.

Na velikonoční pondělí (tedy po Velké noci), probíhá v našich zemích v úvodu zmíněná pomlázka. Tento zvyk si zcela jistě vysvětlovat nemusíme. Všichni vědí, že mužská část naší populace obráží příbytky, v nichž se nachází ta ženská část a za doprovodu koled pak těmto dámám… ehm… více či méně nařežou. Osobně bych se přikláněla ke zrušení této tradice, i když tím riskuji, že bych pak nemusela být po celý rok zdravá, potažmo plodná a jak vždy tvrdila má již zmíněná babička, mohla bych i uschnout… A když už to být musí, alespoň bych apelovala na všechny kluky, aby si dali práci s tím, že si pomlázku opravdu vyrobí sami a neusnadní si to koupí v obchodě. Správná velikonoční pomlázka by měla být z vrbových proutků. Plete se z osmi, dvanácti nebo i dvaceti čtyř prutů a zdobí se barevnými stuhami. Délka bývá různá.

Nejčastěji říkanou koledou je: „Hody, hody do provody, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.“ Čímž se dostáváme k odměně za pánskou pozornost – holky dají klukům zdobená vejce. A tohle je zase zvyk, který se mi na naší zemi líbí moc. Zdobení vajec je příjemná záležitost a můžete se u toho pěkně umělecky vyřádit. Obdivuji všechny, kteří umí vyrobit dokonalou kraslici pomocí barev, vosku, jehly a trpělivosti, ještě víc obdivuji kraslice děrované, protože ty jsem sama udělat nedokázala a můj obdiv mají i všichni, kteří do zkrášlování a zdobení vajec vkládají vlastní invenci a přicházejí s něčím novým. Kromě těchto vyfouknutých vajec, se samozřejmě uplatňují i různě zdobená vejce vařená a hlavně čokoládová, bez kterých by to koledování snad prcky ani nebavilo. V určitých oblastech navíc přivazují dívky klukům na pomlázky (u nás tomu říkáme „mrskačky“) barevné pentle. V některých částech naší republiky se ještě drží zvyk, který je jakousi pomlázkovou satisfakcí pro holky. Na velikonoční odpoledne totiž ony obcházejí pánskou část a polévají je vodou nebo dokonce voňavkami.

A kdyby nic jiného je to den, kdy se lidé scházejí, povídají si, pojídají (třeba taková velikonoční nádivka s čerstvými kopřivami je opravdu delikatesa) a samozřejmě popíjejí. Na stolech jsou pocukrovaní beránci, kousky mazance a mezi nazdobenými vajíčky jsou ta čokoládová v barevných staniolech a pochopitelně taky čokoládoví zajíčci, kuřátka, kachňátka, beránci a tak vůbec. A ve vázách je možná rozkvétající zlatý déšť zdobený vejci zavěšenými na stužkách, za okny zní řehtačky a všichni vědí, že po dlouhé zimě konečně opravdu přichází jaro. A to je přece fajn.

A teď bych vás ráda pozvala na velikonoční výlet do Ameriky. Víte, jak to chodí za velkou louží?

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.