Premiéry letošního roku

Premiéry letošního roku

jsou zatím ryze prozaické. Kdo by taky hledal romantiku zahalenou do pláště mystička třeba v mým prvním letošním oparu, na který jsem si jistě zadělala jakožto hlídač bot a podavač tekutin, zatímco Lev a Mladší dovádivě bruslili? Kdo by hledal něco nadpozemsky uchvacujícího v letošním prvním Lvím chrápání? Ačkoli na to bych jednu odpověď vlastně měla…

„Hele,“ řekla jsem tuhle ráno muži, když jsem ztěžka otevírala nevyspalá víka a cítila se kvůli tomu patřičně nevrle, „Víš, že tys dneska kromě toho, že jsi chrápal(!), do toho taky pískal?!“ Nad veškerá má očekávání se Lví tvář rozjasnila. Obličej se mu přeplnil nadšeným úsměvem, když se ke mně nakláněl ohromen svými vlastními netušenými dovednostmi a lačně prahnouc po nových informacích o svém talentu se otázal: „Fakt? A co?“ Na to jsem při nejlepší vůli odpověď neznala.

Jak říkám, premiéry letošního roku jsou ryze prozaické. Přesto se jimi nechávám zaskočit. Jako například uprostřed týdne, když jsem z družiny krom naší paní trpaslíkové vyzvedávala ještě jinou paní trpaslíkovou, která se jmenuje Kačenka. Zatím co Mladší vzala s povděkem, že jsem do školy dorazila brzy, druhá trpaslice mě bez uzardění sprdla, že takhle si to teda nepředstavovala. Tím mne opravdu pobavila a způsobila, že jsem si pro změnu já počala představovat budoucích pět společně strávených hodin. Měla jsem sic drobnou představu na základě zážitků z minulého týdne, přesto mi, ještě než jsme dorazily k nám, bylo jasný, že tentokrát na to moje fantazie stačit nebude a taky jsem tak trochu pochopila sms paní Kačenkové, v který stálo, že kdyby bylo potřeba, můžu holčičce klidně jednu výchovnou vlepit. Patrně to pramenilo zase z jejích zážitků, protože v pondělí byla Mladší u nich, a když jsem pro ni přišla, vzala si mne paní Kačenková bokem a žádala, abych doma Mladší domluvila. Pro mne to byla první žádost takového druhu, neboť k mému úžasu pojednávala o tom, že Kačenka jest generál a někdo by jí měl utnout tipec.

Protože jsem ale s Mladší slabé na utínání tipců i svých bližních, na cizí tipce nestačíme už vůbec. Rovněž jsem nevyužila ani smskové nabídky na lepání, jelikož Mladší se záhy chopila výzvy a nezůstávala Kačence mnoho dlužna. Musela bych je tudíž seřezat obě dvě a to mi na mě přišlo jako moc velké sousto. Po příchodu domů jsme tedy společně udělaly úkoly, během nichž si ta sladká děvčátka dělala naschvály, třikrát se pohádala na věčný časy a třikrát se usmířila tak intenzivně, že moji snahu o dokončení úloh svorně bojkotovala. Dvakrát se ta něžná kvítka servala jak ti psi o špatně obranou kost. Krom toho, že jsem konsternovaně nevycházela z úžasu a mlela něco o tom, jak se k sobě mají kamarádky chovat, za což jsem sklidila jen opovržlivé trpasličí ksichtíky, jsem i nespočetněkrát pravila, že mě OPRAVDU zklamaly a že jsem OPRAVDU smutná.

„To chcete, abych byla smutná z toho, jak se k sobě škaredě chováte?“ ptala jsem se jako ten poslední naiva na zeměkouli.

„Jo,“ řekla Kačenka, zakousla se do buchty a mlaskala jak o závod.

„Řekni jí, ať nemlaská! Je nechutná!“ dožadovala se Mladší hystericky a moji otázku nechala nezodpovězenu.

Holčičky a nejlepší kamarádky na světě se klasicky usmířily necelou hodinu před odchodem Kačenky. Pochopitelně to vyústilo v absolutní nesouhlas s jakýmkoli odchodem tak dokonalé kamarádky domů. Pět minut před příchodem paní Kačenkové začaly obě zběsile hledat úkryt, v kterým by Kačku nikdo neobjevil. Skoro až zlomyslně jsem jejich počínání zprvu tiše přihlížela a pak mi to nedalo a řekla jsem: „Kačko, v tomhle bytě nenajdeš místo, kam by ses schovala.“ „Pchá!“ vysmála se mi holčička a s výkřikem: „Prdéééél“ vesele odhopsala. „Jé, ty jsi vulgární!“ zvolala Mladší obdivně a hledala, čím by přítelku trumfla. Po chvíli ticha slavnostně řekla: „Víš, co je to homosexuál?“ K jejímu velkému potěšení to Kačka nevěděla.

Záhy vyšlo najevo, že v tom má hokej i Mladší, protože o překot vysvětlovala kamarádce, že je to pán, co se oblíká jako holka. Jelikož jsem nechtěla, aby od nás to bezprostřední dítě odcházelo s mylnými informacemi, vložila jsem se proti své vůli do debaty a probraly jsme vše o homosexuálech a transvestitech z jedný vody. Myslím, že paní Kačenková bude mít radost, až zjistí, jak se malá generálka ve volných chvílích vzdělává…

Každopádně se stalo něco nevídaného, neboť když se prstem paní Kačenkové rozezvučel domovní zvonek, Kačenka nebyla k nalezení. K mému obřímu úžasu se jí fakt v našem mikrobně podařilo najít místo, kam se schovala. Nakonec jsem ji našla díky Mladší, která se děsně nenápadně koukala do rohu pokojíčku směrem ke kočárkům a postýlkám panenek a potutelně se uculovala. „Tady jsi?! Já jsem tě fakt nemohla najít,“ ocenila jsem Kačenčinu vynalézavost. Holčička lakonicky odvětila: „Tak vidíš, že mě nevidíš!“ Pak, buď proto, že si nechtěla nechat všechnu slávu pro sebe, nebo proto, že se nemohla vysoukat ven ze škvíry, dodala: „Sem mě nacpala Mladší!“

„Dnes to bylo super, co?“ řekla paní trpaslíková, když za Kačenkovýma zaklaply dveře. „Super?!“ zopakovala jsem nevěřícně a práskla sebou do křesla. Do pokoje se přišourala Starší bledší než obvykle, protože má první letošní virózu. Vážně mi pohlédla do očí a zahuhňala: „Mami, slib mi, že zítra nikdo nepřijde!“

Jen samý dobrý premiéry, pěknej zbytek ledna a vysvědčení, z kterýho neomdlíte! Na počtenou v únoru. :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.