Za nejdůležitější záležitost minulého týdne

Za nejdůležitější záležitost minulého týdne

bych zvolila sedmé narozeniny Pepka Ámožníka. Taky jsem kvůli němu čekala s napsáním tohoto sloupku až na samotný sklonek týdne, neboť jsem měla v úmyslu popsat bujarou oslavu, na níž nás Pepek osobně telefonicky pozval.

Krom pozvání na večírek mi též prozradil, že byl zrovna u zubaře na bělení zubů, což je fajn, jelikož se může zase chvíli usmívat… na holky. Roste z něj proutník, o tom není žádných pochyb. „Proč zrovna já?!“ zvolal zoufale ten momentálně čerstvě bělozubý hoch v den svých kýžených narozenin, v úterý 11. 11. Krom gratulací a darů si totiž k narozkám pořídil i notně vysokou teplotu a zažívací potíže (které komentoval těmito slovy: „Je možný, aby se tohle všechno mohlo stát jednomu člověku?!“), ježto byly o den později diagnostikovány jako angína. Z večírku tedy pochopitelně nebylo nic.

Ani Mladší si tento týden školy neužila, bo byla ještě doma a pokračovala ve samostudiu. Když ke konci týdne obdržela slabikář, pro který jí skočila Starší, lačně se po něm vrhla a půlku jej přelouskala. Teď jí vrtá hlavou, proč se aktéři slabikáře jmenují tak podivně, jelikož v reálném životě se s Mílou, Álou nebo dokonce Olou zatím nesetkala.

Ještě více jí však vrtá hlavou, jak přežije zmenšování mandlí a týden v nemocnici. Na můj dotaz, zda je zákrok nevyhnutelný, reagoval doktor výmluvným úsměvem a větou: „Kromě mandlí a jazyka se jí do krku už nevleze vůbec nic…“ A měl pravdu. Bohužel. Paní trpaslíkové mandle nabobtnaly už do takových rozměrů, že by s nimi obstojně mohla hrát ping-pong. Vzhledem k tomu, že Starší má jít v lednu na trhání krčních mandlí, budu se je obě snažit udat na jeden termín. Kterak se za těchto okolností můžeme v klidu stěhovat a rekonstruovat, pro mě zůstává záhadou.

Na rozdíl od Mladší se Starší na operaci těší a víc než pobyt v nemocnici řeší fakt, že viděla holohlavýho kadeřníka. „Není to divný?!“ položila mi v této souvislosti otázku a chtěla slyšet kladnou odpověď. „Proč? Vždyť u chlapů o ty vlasy zas až tak nejde,“ odvětila jsem a rozvedla myšlenku: „Třeba je hodnej, spolehlivej, milej a vtipnej. To je důležitější než vlasy, nemyslíš? Kdybych si měla vybrat mezi hodným a vlasatým manželem, brala bych…“ „Toho hodnýho, co?“ odtušila Starší a s halasným smíchem dodala: „A nakonec nemáš ani jedno. Ha ha ha.“ Když jsem po ní nevěřícně koukla, vesele pravila: „Hehe, sorry, to byl vtip.“ Mladší, ve snaze očistit otcovo jméno, se na sestru obrátila s rozhořčeným: „Co kecáš, taťka náhodou ještě trochu vlasů má!“ Tím způsobila, že Starší málem padla smíchy na vozovku, jelikož jsme zrovna přecházely silnici. Už se moc těším, až bude mít děti! Doufám, že budou vtipné po ní. :OD

Vyjma těchto událostí se během týdne stalo ještě toto:

– Pořídila jsem si nový účes s ofinou. Lev mi teď říká „Nesersity“, bo mu to připomíná Egypt. Proč mi neříká Kleopatro, netuším!

– Lev, Mladší a Starší byli v kině na druhém díle Madagaskaru a pěli jen samou chválu. Bylo až dojemné sledovat, kterak jsou všichni jednotni.

– Lenka mi sdělila, že její tatínek byl vynálezce. Řekla to s něhou, úctou a obdivem. Vynález spočíval v tom, že když si ona jako malé dítě cucala palce, přivázal jí ruce tkaničkou ke stehnům. Můžu přísahat, že jsem Lenku, se kterou kamarádím už skoro sedmnáct let, skutečně nikdy neviděla, že by si palce cucala, pročež jsem jí vynálezcování jejího tatínka ani nerozmlouvala.

– Klára mi řekla, že byli na oslavě narozenin v rodné vesnici jejího muže. Oslava se konala v hostinci. V něm i v hostincích okolních dělali toho večera policisté průzkum, sbírali podnapilé nezletilé, telefonovali rodičům a posléze jim je i předávali. Ukázalo se, že v některém ze spřátelených hostinců měl svá dvě žhavá želízka v ohni i sám oslavenec. Želízkům je čtrnáct a šestnáct, policisté se rodičů dovolali až po drahně dlouhé době a obě želízka jim přivezli na oslavu do hospody, kde si je jejich podnapilí rodiče převzali. Tato představa mě vskutku dosti pobavila.

– Stalo se toho ještě víc, ale já osobně jsem si dopřála takovou pěknou tečku, o kterou se s vámi už brzo podělím. Tečka ještě potřebuje pár drobných úprav, aby mohla mezi lidi, takže dočkejte času. ;O)

Každopádně všem přeju krásnej týden s hezkou tečkou, posílám vám půl agenta Pepka a v neděli na počtenou!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *