Vojtíškovic robot

Vojtíškovic robot

Navzdory tomu, jak paní trpaslíková láteří na více než velkorysou přízeň a projevy náklonnosti, jimiž ji Vojtíšek zahrnuje ve školce, nyní po jeho třítýdenní absenci vyšlo najevo, že ani její city nejsou až tak chladné, jak po celou dobu předstírala. „Mno… mohly bysme toho milovníka navštívit, jestli už není nakažlivej,“ připustila tento týden.

Vojtíška jsme tedy navštívily ve čtvrtek. Ukázal nám zbytek zaschlých pupínků, co mu zbyly po neštovicích a robota, kterýho dostal od Ježíška. Robot nám ochotně zatančil i předvedl karate, přičemž vydával mírně komické skřeky. Mladší na hračku zírala s jistými rozpaky a evidentně svou dívčí duší až tak neocenila, jak úžasnou věc ve skutečnosti Vojtíšek vlastní.

Oproti tomu Vojtíšek svou ryze chlapeckou duší ví moc dobře, že mít doma robota je k nezaplacení. A minulý týden, když marodil pod křídly babičky, se pustil do velkých plánů. Nakreslil několik robotů a vymyslel, co který z nich dokáže. Díky babičce – zapisovatelce jsem mohla žasnout.

Vojtíšek pochopitelně vymyslel robota pro mámu. Robot umí veškeré domácí práce. Další robot uměl všelicos včetně odstranění zácpy. Tato funkce mě fascinovala! Pak mi ovšem Advokátka jemně naznačila, že jsem přeskočila řádek a jedná se o zácpu dopravní. Mno co, i tak dobrý. Třetí robot, kterej byl vymyšlenej přímo na trpasličí míru, se mi ale líbil ze všeho nejvíc. Na bílým listu papíru stálo totiž hned vedle robota, nakreslenýho obyčejnou tužkou, velkými tiskacími písmeny: „DODÁVÁ SOUROZENCE, KAMARÁDY, ŠTĚŇATA I KOŤATA, PLNÍ VŠECHNY SNY A UMÍ ODPOVĚDĚT NA KAŽDOU VĚDECKOU OTÁZKU…“

A tak jsem tam chvíli nad tím papírem přemýšlela, kolik znám dospělých lidí, kteří by byli schopní napsat to, po čem touží, jednou větou a pokud ano, zdalipak by to bylo něco tak hezky lidskýho, protože tenhleten robot, kterej tohleto všechno umí, ten zkrátka musí vonět člověčinou.

Mladší se u Vojtíška tak líbilo, že tam zůstala i beze mě a poslala mě domů. Přišla jsem domů po čtvrté, Starší se zrovna koukala na televizi a vůbec jí nebylo divný, že jdu sama. Říkala jsem si, že toho využiju a kapánek ji otestuju, po jaký době si asi všimne, že tam její drahá sestra není. Zeptala se krátce po páté. V zamyšlení k sobě stáhla obočí a pomalu řekla: „Ty mami… tady je něco divnýho… Ježišmarjá, mami, kde je vlastně Mladší?!“ To bude asi ta pověstná sourozenecká láska. :OP

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *