Kdyby měly vánoční stromky hlasivky, ten náš by řval z plných plic: „CHA CHÁÁÁÁ!“ Pochopitelně za předpokladu, že by měly vánoční stromky plíce. A vlastně i za předpokladu, že by náš vánoční stromek byl stromkem. Je to totiž STROM. I když Mladší mu vlastně řekla: „Ty seš macek!“
„To je naposledy, co jste šli stromek kupovat sami!“ láteřila jsem, když jsem ho na nátlak trpaslíkové vláčela z balkonu do obýváku. Provinile se usmála: „Je těžkej? Taťka říkal, že je…“ Myslím, že dovléct z balkonu bezvládnou mrtvolu prostorově výrazného námořníka by bylo mnohem (ale fakt mnohem!) snazší…
Jako každý rok se Mladší zeptala: „Půjdeme koupit stromeček?“ Jako každý rok jí Lev slavnostně odvětil: „Jo! Půjdeme ho koupit spolu!“ Jako každý rok jsem je varovala: „Kupte nějakej NORMÁLNÍ stromek, ať není moc velkej a ať není moc širokej.“ Jako každý rok Lev logicky pravil: „Koupíme jedli!“
A tak se stalo, že jsem nakupovala potraviny se Starší, která jako každý rok stran vánočního stromku neřekla nic, protože jí to bylo úplně fuk, zatímco Lev s Mladší vybírali strom. Jak jsem se později dozvěděla, byla to údajně Mladší, kdo jistě dobrosrdečně řekl: „Já chci velkej stromeček! Dáme ho do auta, než mamka nakoupí a řekneme jí, že jsme koupili nějakýho malýho chcípáka. Až ho pak uvidí, bude překvapená!“ A byl to bez jakýchkoliv pochybností Lev, kdo byl tím nápadem nadšen.
Když jsem stála bezradně před autem s vozíkem plným jídla a přemítala, kam dám nejen víkendový nákup, ale i zbytek rodiny, nevěřila jsem svým očím. Ano, Mladší měla pravdu. BYLA jsem překvapená. Nakonec jsme se do auta nějakou záhadou narvali všichni. „Au, mě to píchá,“ nadávala Starší nabodnutá na strom, co začínal v kufru a končil v předních řadách.
„To je úplně normální stromek!“ tvrdil mi Lev do očí a ještě se u toho tvářil dotčeně. Abych pochopila, jak jsem divná, dodal: „Takový tam byly všechny! Není tak moc velkej!“ Nemusela jsem odpovídat, neboť v tom okamžiku se snažil strom postavit na chodbě, kde jsme čekali na výtah. Jeho špička se výmluvně ohnula o strop. „Vážně si myslíš, že se s tím narveš do výtahu?“ pochybovala jsem. „V pohodě,“ držel Lev dekorum a tlačil strom do kabinky, přičemž se jeho špička ohnula ještě více. Možná v té chvíli sám zalitoval, že strom nemá ručičky, páč v tom případku by mohl jet výtahem sám a nemusel by se tam s ním Lev mačkat.
Ten den, co jsem strom dotlačila do obýváku, ukotvila jej do stojanu s vypětím všech sil a jednou ho nechal skácet, čímž jsem zdatně vyplnila zbytek místnosti, znovu jej postavila a zpocená až na patách pietně rozstřihla síťku, v níž byl dosud objemově stlačen, se nám pokojem rozvoněl les. Větve široce rozprostřely svoji voňavou náruč a já měla pocit, že jestli se z nich okamžitě nevymotám, zabloudím a už mě nikdy nikdo nenajde. Mladší vydechla úžasem. V tom okamžiku právě řekla: „Ty seš ale macek!“ Pak chvíli stála a pohledem klouzala ze stromu na mě. Já jsem se zatím snažila probojovat ke kmenu, abych mohla stromeček uchopit. Jakmile se mi to podařilo, několikrát jsem jím otočila domnívajíc se, že najdu nějakou plošší stranu, aby mohl stát u okna a netlačil při tom větve ven. Šlo to stěží, ale dost mi pomáhalo, že jsem se okamžitě přilepila smůlou ke kmenu, tudíž se mi obr držel dobře.
Po půl hodině vyčerpávajícího točení jsem to vzdala: „Necháme ho takhle. Kde jsou nůžky? Já ho ostříhám!“ „To nemůžeš, mami! Nestříhej ho!“ zapřísahala mě Mladší. „Už ho tak nech, je krásnej! A jdi si smýt tu smůlu, ať už můžeme zdobit! Že je to krásnej stromeček?“ „To není stromeček! To je STROM!!!“ odfrkla jsem. „No! Však byl taky ze všech největší!“ pochlubila se Mladší spokojeně. A tak jsem místo nůžek přinesla svíčky a ozdoby. A víte co? Je krásnej, ten náš strom. I když i dva řetězy svíček na něj byly málo…
A teď musím jít napsat dopis ježíškovi. Jsem jediná, kdo to neudělal a Mladší je z toho úplně na nervy. „Musíš, mami! Aby ti to pak nebylo líto!“ Kdyby tušila, že její otec před pár dny sugestivně vykřikoval: „Ruším celej svůj dopis!“, asi by to nerozdejchala.
Tak pěkný poslední předvánoční dny a pohodový Vánoce! :O)
Vaše teta Fily
Add Comment