Ten den jsem byla na nohou od šesti hodin ráno. Na nohou není až tak výstižný výraz, spíš jsem téměř celý den proseděla u počítače, četla a ťukala. Bylo sedm večer a ťukací den ještě zdaleka nekončil. Holky byly po večeři, Mladší si skládala pexeso, Starší bez ustání mluvila. Přistihla jsem se, že už ji ani nevnímám.
Rozestlala jsem postel, Starší si sedla na její okraj a pokračovala v monologu. Svalila jsem se na záda a zařvala: „Uááááá!!!“ „Co ti je?“ Zeptala se prvorozená. „Nic, jsem totálně hotová. Zastřelte mě někdo,“ vybídla jsem dcery, leč ani jedna nebyla ochotna splnit mi přání. Doufám, že to nebylo jen proto, že neměly čím… „Aha…,“ řekla Starší, „co jsem to předtím říkala?“ Proč neučinit malý podlý pokus? Napadlo mě. A tak jsem nahlas řekla: „Ptala ses mě, jestli chci s něčím pomoct.“
Starší vypadala trochu dezorientovaně a pochybovačně, když odpovídala: „Fakt? To jsem říkala?“ „Jo, přesně tohle,“ přitakala jsem. „A chceš teda s něčím pomoct?“ Zeptala se neochotně, načež se zamyslela, aby po chvíli s úlevou vydechla: „To je blbost. Na to jsem se tě určitě neptala! Já už vím. Takže Vašek…“ Chtěla jsem znovu vypnout zvuk na tom mým starším výrobku, protože mě z celodenního čumění na monitor pekelně bolela hlava, když v tom se do debaty vložila Mladší.
Paní trpaslíková se zvolna otočila směrem k nám a zcela nevzrušeným tónem prohodila: „Kluci mají tenis,“ čímž zarazila slovní tok své sestry. „Cože?“ Vytřeštila Starší nechápavě oči. „Kluci mají tenis,“ opakovala Mladší klidně. „Tenis?“ Starší to evidentně nešlo na rozum, „A jací kluci?“ Mladší opovržlivě nakrčila nos: „Všichni kluci, ne? Kluci prostě mají tenis a holky ne. A Pepek ho má menší než táta.“ Starší se rozřehtala, až sebou flákla na postel: „A určitě myslíš tenis?“ „Já sem říkala tenis?“ Divila se Mladší, „Myslela jsem penis.“
Add Comment