Středověk neskončil

Středověk neskončil

Přesně tohle se mi rozezvučelo v hlavě, když jsem se po měsíci intenzivního soužití s černým kašlem od hlav studovaných doslechla dvě zásadní informace. Informace první: „Dospělí černý kašel nemají, to je dětská nemoc!“ Informace druhá: „Děti černý kašel nemají, jsou očkované!“ Přátelé, dovolte, bych vás informovala i já, a to o následujícím – středověk neskončil!

Faktem zůstává, že černý kašel prokazatelně mám a po opakovaných odběrech, z nichž vychází najevo, že má toxiny prolezlá krev neblafuje, bakterie se činí a infekce se rozlézá, jak je jí libo, po všelikých vyšetřeních na rozličných odděleních a po jednom dušení způsobeném inhalátorem na „těžké astma“ se toto pondělí konečně našla lékařka na infekčním oddělení, která mi konečně napsala antibiotika. Juch, možná se za několik týdnů zbavím kašle, zvracení i nakažlivosti.

Užívám si tedy toho, co je nazváno domácí izolací a rozmlouvám blízkým jejich nápady na návštěvy, ačkoli si myslím, že za tu dobu, než jsem se konečně začala cíleně léčit, jsem mohla nakazit stovky lidí, co mě nic netušící potkali na ulici, v MHD nebo v čekárnách. Očividně jsem však jediná, kdo se tím nějak zabývá či trápí. Jste-li mezi nakaženými, snad vás uklidní informace zmíněné v úvodu. Tvrzení lékařky z plicního oddělení (nad výsledky pozitivních testů z laboratoře) „Dospělí černý kašel nemají, je to dětská nemoc!“ mě osobně vyloženě nadchlo. Nemusíte se bát ani o své děti, protože slovy pediatra „jsou očkované“. Z toho důvodu je Mladší jediná z lidí, co se mnou přišli do styku, kdo nemá nárok na krevní test. Proč? „Protože je to hrozně drahý! Když se pak ukáže, že je negativní, musela by to paní doktorka zaplatit ze svýho!“ řekla mi do telefonu zdravotní sestra. „Ale oni na tom infekčním říkali, že když se u ní projeví příznaky, které v počátku stejně jako u mě mohou vypadat jako nachlazení nebo počínající viróza, měly by se jí pro jistotu ty testy udělat, když s tím přišla evidentně do styku…“ namítám. „No, oni jsou dobří – pro jistotu!“ rozlítí se sestřička a dostává vynikající nápad: „Tak si tam skočte, ať vám vyloženě napíšou, že to po nás chtějí!“ „Ale já nemůžu nikam skákat, nesmím ven,“ povídám klidně, neboť po zkušenostech, co z posledních týdnů mám, mě jen tak něco z míry nevyvede. „Aha… no a jak to, že vás vůbec nechali doma?“ povídá ona, jako kdyby to mělo vliv na to, kvůli čemu spolu mluvíme. Přesto odcituju důvod: „Prý je toho teď moc a nemůžou hospitalizovat všechny.“  „Aha, no ale to u té Mladší bude jen viróza, my toho teď máme plný čekárny.“

Mno, když jsem se ke své diagnóze původně propracovala už po čtrnácti dnech marně léčené bronchitidy, mnula jsem si ruce, jaký že jsem to měla štěstí na fajn doktory. Zvlášť po té, co jsem si přečetla článek od jistého mladíka, co se k diagnóze dopracovával mnohem déle a složitěji než já. Je to celkem fajn napsáno a já osobně jsem se u toho pobavila. Teď když vím, že nic z toho není nadsázka, chtěla jsem se o to s vámi podělit. Nebezpečí totiž číhá všude. A lidi, fakticky, věřte mi – středověk neskončil. Až se někde doslechnete, že zase řádí mor, neberte to na lehkou váhu. Já tomu tedy rozhodně uvěřím.

Zdraví zdar!

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.