Něco vám řeknu. Jsem výjimečná! Jsem totiž jediný dospělý, kterému se děti na školní chodbě vrhají k nohám. Doslova. Jsou to sice jen dvě děti – Mladší a Kačka, ale přiznejme si, že každý začátek je dobrý…
Pokaždé, když přijdu pro trpaslíkovou, zvedne paní vrátná jednu z vysílaček a nahlásí, že jde domů. Po nějaké chvíli se otevřou dveře družiny a Mladší s Kačkou v patách se ke mně blíží a potutelně se usmívají. Jsou u toho velmi nenápadné a jistě by nikoho nenapadlo, oč jim jde. Zhruba metr ode mě se zastaví, Mladší flákne aktovkou o zem. Kačka flákne o zem sama s sebou. Mladší, aktovky prosta, čili nezatížena, ji následuje. Klečmo se ke mně přibližují a spínajíc ruce drmolí: „Prosím, prosím, prosím…“
Zhruba po deseti minutách a jednom telefonátu s Carol, Kaččinou mámou, zamířím k vrátnici, kde se mezi dveřmi nadechnu, ale paní vrátná mě vždy zarazí, neboť naše vystoupení pozoruje skrz skleněné okýnko a jelikož je to moudrá žena, netřeba jí nic vysvětlovat. „Zase vás překecaly, co?“ konstatuje a zní to kapku zlomyslně. Pak si do sešitku zapíše, že jde Kačka s námi.
Člověk by si myslel, že od dvou žákyň 2. B dostane více informací o dni ve škole než od jedné žákyně 2. B. Leč byl by to člověk pošetilý, ba naivní. Jediná informace týkající se aktuálního dění ve vzdělávacím institutu byla: „Patočka asi miluje Mladší.“ Oznámila mi to Kačka a tvářila se u toho pobaveně.
„Neblázni,“ otočila jsem se k druhorozené, „Tak tebe miluje Patočka?“
„Asi jo,“ připustila Mladší.
„A co ty na to?“ vyzvídala jsem.
„Nic,“ sdělila mi Patočkou milovaná.
„Proč nic? Ty snad nemáš o Patočku zájem?“ podivila jsem se.
„Ani ne,“ pravila Mladší.
„Jak to?“
„Protože Julinčina máma říkala, že holka by měla mít staršího chlapa. Že prej je to lepší.“
Chudák Patočka…
Člověk by si taky mohl myslet, že když doma denně nachází více než jednu studentku druhého ročníku gymnázia, mohl by se něco dozvědět alespoň o jejich studiu. Takový člověk by už ovšem nemohl být jemně označen za pošetilce či naivu, nýbrž za blba. Tento týden jsem se tudíž dozvěděla pouze toliko, že proběhla první hodina ruštiny. Pro Starší a její kamarádky jest to jazyk exotický a jako nejzajímavější na něm Starší hodnotí toto: „Normálně máme tu ruštinu napůl s nějakýma staršíma borcama! To je celkem dobrý, protože jeden vypadá fakt dobře.“
Jsem ráda, že se mým dětem ve škole líbí a že je vzdělání tak naplňuje :O) A jsem ráda, že v tom jedou i děti jiných rodičů. :O)
Vaše teta Fily
Add Comment