Už je srpen. Měsíc, kdy si holčičky každoročně oficiálně připočtou další rok. Letos je to obzvlášť divný, poněvadž mně, mladé, krásné a tak dále, však víte, osobě, její dcera neustále připomíná, že jí bude za pár dní dvacet! Chápete?! DVACET! Pokaždé, když s tím vyrukuje, chce se mi říct jediné: „No to si snad děláš srandu?!“
Někdy se mi to nechce říct, někdy se mi to chce zařvat. Ale neřeknu to, ani nezařvu, protože vím, že si srandu nedělá. Jenom se mi tomu nechce věřit. Ale fakt nevím, o co jí jde a proč se s tím musí pořád vytahovat. Pravda je, jak nedávno sama přiznala, že se tomu nechce věřit ani jí. No já se jí vůbec nedivím.
A Mladší? Šmarjá, ta má za pár dní první náctiny. Copak ty holky nikdo nezastaví? Co by jim to udělalo, kdyby zůstaly malými trpaslíky, pro které jsem a navždy budu maminka mijovaná, co má vždycky pvavdu, všechno ví a všechno zná? Ach jo. Již nikdy více nebudu tou moudrou ženou, jakou mi bylo dopřáno býti těch pouhých, nyní zdá se i krátkých, pár trpasličích let. No těžký úděl máme my matky, řeknu vám.
Pomalu se smiřuju se stárnutím potomstva, ačkoli mi je neustále provokativně strkáno pod nos, jako by si snad ty dvě opice vůbec neuvědomovaly, že tím netaktně připomínají mé vlastní stárnutí. To jsem se ale rozhodla ignorovat, neboť má přítelka Lenka prohlásila, že někde vyčetla, že stárnutí je pouhá otázka mysli a že člověk, který si stárnutí nepřipouští a je pozitivně a mladě naladěn, nestárne. Rozhodla jsem se, že to zní logicky, že s tím budu souhlasit a že tu myšlenku pojmu i za svou. Lenka pak ještě přidala k lepšímu, že prý i taková gravitace působící na lidské tvary je údajně iluze a záleží jen na nás, zda se iluzi přizpůsobíme či ne. V tomto ohledu jsem, ač nerada, musela nesouhlasit, jelikož a protože a tak a vůbec, no prostě empirie je sviňa stejně jako gravitace.
Lenka je tolerantní, odpustila mi, že jí věřím jen napůl, ale musela jsem přísahat, že se na sebe budu každé ráno usmívat, abych alespoň startovala den dobrou náladou, která mi prý po tomto úkonu bude po celý den zaručena. Jelikož jsem z těch, co se snaží dodržet, co slíbili, opravdu jsem se na sebe po ránu pokusila usmát. Musím konstatovat, že má toto psychické cvičení jisté trhliny, jste-li majiteli většího počtu dioptrií a musíte svoji „spontánně“ rozesmátou tvář přilepit při ránu takřka na zrcadlo. No nic.
Prostě, lidi, dělám, co můžu. Ale podpoří mě v tom snad někdo? Ani omylem. Dokonce jsem ze stran okolí vystavována takovým konfrontacím, že kolikrát úplně zapomínám na to, jak moc jsem jako mladá. Tak například Starší tuhle, když jsem se nelibě vyjádřila k tomu, že opět opouští domov v podvečerních hodinách s úmyslem flámovat, zavtipkovala slovy: „Ale mami, já prostě musím mezi lidi. Chceš snad, abych se jednou vdala?!“ Udělalo se mi mdlo, když jsem si představila, že jsem matka vdané osoby, jelikož to vás samo o sobě předurčuje k jistým rolím, na něž má mladá duše není připravena, a tak jsem pohotově s upřímností sobě vlastní vyhrkla: „Nechci!“ Myslela si, že žertuji a ani se za to ošklivé slovo neomluvila. Nešetří mě ani vlastní manžel, páč v poslední době má intenzivního koníčka, jež spočívá v tom, že v jednom kuse kafrá, že je stár. Když jsem se ohradila, že tím tvrzením uráží i mě, byl tím udiven a snažil se to zahrát do autu větou: „Ty nejsi stará! To jenom já!“ Mno, tak já nevím… Ale všimla jsem si tuhle, že to bude v našich kruzích asi nějaká pánská epidemie, páč i jindy optimistický muž, za jakého Necelebritu považuju, nedávno pronesl větu, co začínala slovy „Já si myslím, že starší lidé jako my by neměli…“. Ihned jsem samozřejmě veřejně reagovala prohlášením, že si jako starší lid nepřipadám, ovšem nesetkala jsem se s valným přijetím.
Takže nevím, co to s těma lidma je a jsem vděčná za přítelku Lenku, s níž se mi snad podaří nezestárnout, ani když ty moje potomkyně už překročí hranici dvacítky a jedenáctky a ti její potomci dokonce třiatřicítky a jednadvacítky…
K oslavám překročení těchto magických hranic u nás dojde příští víkend, kdy na tu velkou slávu přijedou i tcháňata, takže u nás bude veselo. A když je veselo, tak je dobře. A to já mám ráda. Už léta. :O)
Týden s tím správným naladěním přeje
vaše teta Fily
Add Comment