Jak to začalo

Jak to začalo

Změna poněkud výrazná, leč docela uvěřitelná: zatímco ještě před několika lety byly hlavním tématem rozhovorů s kamarády teplota piva, semtam nějaká ta práce, a pokud u toho nebyly ženy, tak ženy, dnes se všechno točí kolem dětí.

Ostatně tuto změnu symbolicky dokládá také to, že před časem jsem provozoval internetové stránky o pivu. Ty skončily v dějinném propadlišti, zatímco kvůli stále se rozšiřující rodině jsem na oltář jejího štěstí položil drtivé množství všeho, co mě provázelo až do mých třiceti let. A teď provozuji stránky o dětech…

Když mi bylo třicet, narodila se J. Říkám jí „dáreček“, protože nebýt několikadenního předstihu, přišla by na svět právě přesně v den mých třicetin. A já jsem jen několik týdnů poté, co kvůli jejímu zapíjení došel v jedné restauraci v městě, kde jsme tehdy bydleli, všechen fernet (i muži mají své dny), skončil ve své úplně poslední práci a rozhodl se už navždycky vydělávat z domova.

Jen o devatenáct měsíců později přibyl J brácha M. Protože k cestě na svět zvolil ten nejméně vhodný způsob, nezdeformoval si hlavu jako J, ale tu část těla, na které se normálně sedí. První kus, co z něho viděl tento svět, byla pánev, takže těžko se divit jeho výrazu, který si udržel ještě několik dní poté – prostě se dost často na svět mračil.

Pokud byl M velkým překvapením, byla A, která se narodila za dalších necelých devatenáct měsíců, opravdovým šokem. Nešokovala nás samozřejmě po devatenácti měsících, ale o dost dříve, na silvestra v roce 2005, kdy se nám definitivně potvrdilo, že důvodem zpoždění menstruace není jen psychická příprava těla na hormonální antikoncepci, která čeká ve skříni právě na to, až si velká J odbude ty své dny… Ale takový šok patří naštěstí k těm příjemnějším, které člověka během života potkají, takže A doplnila před šestnácti měsíci naši pětku, a vzala to hopem – v porodnici ani nestihli připravit křeslo.

J chodí momentálně už druhým rokem do školky, M zatím neúspěšně svádí boj se svými potřebami tuhými, tekutými i vlašskými (kadí, čurá i zvrací tam, kde ho právě napadne) a A už má všechny zuby a právě v těchto dnech nám bývá vytrvalou společnicí během nocí, protože si prostě kolem jedenácté řekne, že už se jí nechce spát.

A to je všechno, co se výčtu osazenstva našeho skromného příbytku týká. Protože naše dny jsou plné opravdu podivuhodných příběhů a situací, po vzoru tety Fily, která čtenáře Dětských stránek každý týden zásobuje historkami ze svého rodinného života, jsem se i já odhodlal k tomu, abych otisk naší rodiny vtiskl do elektronické paměti. Příští středu tedy začínáme.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.