Sesterská láska

Sesterská láska

Dnes vám chci povídat o nás třech holkách, co spolu bydlíme. Navnadila mě k tomu Mladší, když jsme šly ze školky a ona prohlásila: „Já bych chtěla mít za sestru Julinku.“ Julinka je její spolužačka. Je to subtilní mrňavá trpaslice se zrzavými vlasy a má něco přes tři roky. Když se v září se školkou začínalo, Julinka strašně plakávala. Jakmile si Mladší odplakala to svoje, vzala si nad Julinkou patronát.

Julinka k paní trpaslíkové vzhlíží, každé ráno na ni čeká, objímá ji a všechno po ní opakuje. „Když se paní učitelka nedívá, mami,“ přiznala Mladší pyšně, „Tak já ji i poponesu!“ „To ji nenos, bude tě bolet bříško!“ „Ale prosím tě!“ Zvolala malá ochranářka, „Dyť Julinka je lehká jako… jako… jako kladivo!“

„Proč bys chtěla mít Julinku za sestru?“ Zeptala jsem se se zájmem a paní trpaslíková zcela vážně odvětila: „Já bych chtěla vědět jaký to je dělat starší sestru.“ O tom, jaký to je dělat starší sestru bych mohla vyprávět. Taky jsem si ji přála dělat. Pak mi bylo šest a půl, narodila se trojčata a já měla dělat starší sestru hned třikrát. Ne snad, že by se mi to vždycky líbilo… O tom, jaký to je dělat starší sestru by mohla mluvit i Starší. Ano, i ona ji dělat chtěla. Pak jí bylo devět, narodila se Mladší a… a průběh máte možnost sledovat.

Když jsem čekala paní trpaslíkovou, pročetla jsem spoustu literatury, abych toho svýho dalšího jedináčka opečovávala co nejlépe. Jo, trvám na tom, že mám dva jedináčky a kdo má děti s takovým věkovým rozdílem, dá mi jistě zapravdu. Dočetla jsem se taky to, že se většinou starší sourozenci přizpůsobují chování těch mladších. Prvorozená však zřejmě ve svých devíti letech byla už natolik mazaná, že nehodlala slevit ze svých zásad a nechala si chování, s kterým si dosud vystačila. Navzdory tvrzení chytrých knížek se teď má situace tak, že naopak Mladší napodobuje Starší. Mám tedy doma dvě dívky s pubertálními symptomy. U prvorozené jsem si na to tak nějak zvykla, navíc teď prochází tou příjemnou chechtací fází puberty, ale když Mladší začne dělat ty odpozorovaný grimasy, používá ten odposlouchanej tón a klackovitě sebou trhá, nenechává mě to úplně chladnou.

Sotva dorazila Starší ze školy, Mladší k ní přistoupila, konejšivě jí položila packu na rameno a smutně jí sdělila holou pravdu: „Víš, já bych chtěla mít za sestru radši Julinku.“ Čekala jsem, jak to prvorozená zpracuje. V hlavě mi běželo hned několik scénářů. Starší je však v poslední době skutečně dobře naladěna, tudíž se s převahou ušklíbla a pobaveně své malé sestře řekla: „A víš, že já bych taky chtěla mít za sestru radši Julinku?“ (Podotýkám, že Starší Julinku nezná.)

Já bych asi za sestru Julinku nechtěla. Kdybych si musela vybrat, chtěla bych za sestru sebe. Jsem fakt dobrá sestra. ;O)

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *