Počátek chalupaření

Počátek chalupaření

Možná jste z absence dvou posledních sloupků usoudili, že jsme chalupaření nepřežili. Opak jest pravdou. Kupodivu. Ačkoli…

Den nultý

Den před odjezdem jsme oslavili dvanácté narozeniny druhorozené. Slavili jsme doma, což bylo vzhledem k počtu gratulantů v kombinaci s novou psí posilou naší domácnosti LEHCE náročné. Krom toho se psí posila ani trochu netvářila jako narozeninový dárek, jímž v podstatě původně měla být. A to dostala nový náhubek, neboť ze starého vyrostla. Fakticky. O dvě čumáčí čísla!

V den nultý – čili den odjezdový – jsem tedy dopoledne ještě dobalovala věci. Věci pro tři lidi plus psa. Včetně povlečení a jídla. Včetně misek a hraček pro příšeru. Mladší šla s příšerou na procházku. Cestou potkala babku Vševědku. Mám ji čím dál „radši“. Babka Vševědka jest majitelkou korpulentní chlupaté psice. Psice se sotva vleče, tudíž nikam neuteče. Babka Vševědka je však přesvědčena, že VŠICHNI psi potřebují běhat bez vodítka, o čemž vedeme dlouhé, zatím ještě zdvořilostní diskuse, během nichž mi stoupá adrenalin natolik, že ho jednoho dne budu muset vypustit. Tentokrát babka Vševědka spatřivši druhorozenou s naší malou pažravkou, která předešlého večera posvačila u nedalekých popelnic pěknou kuřecí kost (fakt, díky, sídlištní spoluobčané, jste frajeři až za tři rohy!). Mladší tedy nasadila Maggie náhubek, za což si vykoledovala osvětu babky Vševědky stran nemožnosti chovatelů trápících nevinná zvířátka tak hrubými způsoby. Mladší byla tak zblblá, že Meg náhubek sundala. Že ho nechala válet někde na ulici, to jsme zjistili až po příjezdu na chalupu…

… absence náhubku a zjištění, že kolem chalupy je toliko cos, čemu majitelé říkají s nadsázkou živý plot, mne v den nula kapánek rozladilo. Leč chalupa byla pěkná, okolí ještě pěknější a nedaleko hučel splav a zurčela Otava. Vše se zdálo ještě malebnější od okamžiku, kdy vyšlo najevo, že nemáme foťák. „Tys nevzala foťák?!“ zeptal se mne muž s výčitkou. „Ne…“ odvětila jsem pravdomluvně. „Proč?!“ chtěl vědět Lev. „Protože když jsem sbalila úplně všechno, říkala jsem ti – nezapomeň vzít foťák!“ konstatovala jsem klidně. Lev informaci přijal s laškovným: „Aha.“ Pak se šli s Mladší vykoupat do Otavy.

Den první

Pořád ještě pařák! Před výpravou na Lipno, jsem jako vždy (a už to pak fakt nebudu opakovat) sbalila všem věci – Maggie vodu, jídlo, pamlsky, hračky, misky, vodítko a ručník, ostatním osušky, doklady, peníze, telefony, náhradní spodní prádlo… Mladší si oblíkla plavky. „Budeš si plavky taky brát na sebe?“ zeptala jsem se muže. Řekl: „Ne, já si je vezmu a obleču až tam.“  „Tak si je nezapomeň vzít ze sušáku!“ „Jo!!!“

Asi pětkrát jsem ještě připomenula řidiči naší výpravy, aby si nezapomněl plavky, a mohli jsme vyrazit. Po více než dvou hodinách jsme konečně vystupovali z auta. Na Lipně bylo nádherně. Občerstvili jsme sebe i Megoslavu a našli plácek pro naše utáboření. Lev se obalil osuškou a výmluvně na mě zíral. Pochopila jsem, že něco chce. Chtěl podat plavky. „Kam sis je dal?“ povídám, když jsem ani po řádném přehrabání na nic podobného jeho plavkám nenarazila. S nevolí vyhrknul: „Tys mně jako nevzala plavky?!“

I poslaly jsme jej s Mladší k nedaleké asijské tržnici. „Vsaď se, že si nic nekoupí, protože mu to nebude připadat nóbl!“ utrousila holčička. Vsadit jsem se odmítla, ačkoli bych vyhrála. Lev dorazil a ze sáčku slavnostně vytáhl křiklavě oranžové plavky. „No vidíš…“ řekla jsem vyhýbavě, „tak plavky měli… a to sis mohl vybrat?“ „Jenom jsem se zeptal, jestli je mají v XL a ten Vietnamec povídá: Vem ti tši Xšel! To máť leptí! – tak jsem si je vzal.“

Maggie na Lipně prvně vlezla do vody a na pláži ulovila párek. Sežrala ho celý během sekundy. Tak dlouho trvalo, než jsme se k ní vrhli. Zbytečně.

Den jsme zakončili procházkou kolem polí lemujících chalupu. Pořád ještě bylo vedro. Má krátká černá sukně se záhy ukázala jako nepraktická. Bylo to v okamžiku, kdy se Megouš rozběhla a Lev jí nechal vymotat celých pět metrů vodítka kolem mých holých lýtek. Ani nemůžu říct, že by to vypadalo jako spálenina. Vypadalo to (a stále vypadá), že se mi někdo pokusil amputovat obě nohy sekerou a když narazil na kost, vyprdnul se na to. Ano, bolelo to jak sto prasat.

A celý pobyt jsme měli v podstatě ještě před sebou. :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *