A ještě pár střípků…

A ještě pár střípků…

Tak. Ačkoli jsem se rozhodla pokračovat ve střípování, musím předeslat, že to je z jiného důvodu než minulý týden, jelikož tento mi bylo zázračně dobře, až jsem se sama sobě jevila podezřelá :O)

A sestry tam neberou?!

„Co je tohleto za dům, mami?“ zeptala se Mladší, když jsme procházely kolem dvoupatrové budovy schované v pěkným zeleným parčíku plným stinných zákoutí a laviček. „To je domov důchodců,“ odpověděla jsem informací lačné holčičce. Trpaslíková se zamyslela: „A kdo tam bydlí?“ „Důchodci, přece. Babičky a dědečkové.“ „Hm…,“ Mladší svraštila obočí. I na čele by se jí dalo číst, že jí zrovna v hlavě klíčí myšlenka, co má vzápětí spatřit denní světlo. A taky že jo. Ta myšlenka obalená do tónu zlomyslné naděje zněla následně: „A mami… sestry tam neberou?“

„Leda by ta sestra byla senior,“ odtušila jsem a zeptala se: „Máš snad na mysli nějakou takovou sestru?“ „Ách jo,“ povzdechla Mladší zklamaně, „Starší ještě není senior, že? A víš to určitě? Nemohla by ses tam zeptat?“

Ano, sesterská láska u nás jen vzkvétá…

Až tak se nenudím

Tu sobotu jsme si udělaly dámskou jízdu. Do ZOO. Já, Starší, Mladší a Kačka. Jely jsme MHD a byl to zážitek. Jakmile se tramvaj přeplnila cestujícími, bylo mi jasný, že naše místa k sezení, co jsme urvaly na konečné, nemůžeme uhájit až do cíle. Mělo se to změnit v okamžiku, kdy přistoupil starší pán v propocené košili. Naklonila jsem se k Mladší s Kačkou a zašeptala: „Holky, nechcete si sednout spolu na jedno sedadlo a pustit pána sednout?“ Bez řečí přikývly a Kačka se přesunula za Mladší. Pán se na uvolněné sedadlo podíval s opovržením. Na mě mu už opovržení nezbylo, tak mi věnoval pohled, co byl na stupnici emocí někde mezi naštváním a uražením. Potom mi vynadal, že přece ještě vůbec není tak starej… Někdy je fakt těžký učit děti dělat správný věci, když mají demotivující vyústění.

Každopádně jsme byly rády, když jsme vystoupily a doplazily se horkým tetelícím se vzduchem do ZOO. Nad očekávání se jako nejvíce nadšená jevila Starší a u každé expozice se nám pokusila udělat přednášku o místním chovanci. Jsa stára, umím se již trochu přetvařovat a několik přednášek jsem vydržela. Holčičky však na přetvařování ještě věk nemají, okázale dávaly znát, že je znalosti prvorozené nechávají naprosto chladnými, ba že je i obtěžují. „Ach jo, přesně kvůli tomuhle se mnou nikdo nechce chodit do ZOO! Nikdo mě nechce poslouchat! A přitom je to TAK zajímavý! Třeba tohle zvíře… „ brblala Starší. „Nechceš zmrzlinu?“ zeptala jsem se nevinně. „No, konečně!“ řekly všechny tři.

„A co je jako zase tohle za blbý zvíře?“ klátila se Kačka kolem výběhu pro moje milovaný surikaty a ani trošku jí nepřipadaly roztomilý. Stejně dopadli i všichni ti kopytníci, divoká prasata a několik opeřenců. „To jsem ráda, že jste z té návštěvy ZOO tak nadšený,“ konstatovala jsem a slíbila holkám, že se co nejdříve dostaneme do sekce prolízaček, kde se můžou úplně uprolízat k zbláznění a podpořila jsem atraktivitu programu ještě tím, že jsem významně vyslovila slova párek v rohlíku. Dívenky ožily, dokonce se na chvíli daly i do klusu. Pak se Kačka pousmála a smířlivě pravila: „No dobře, tak já se teda až tak nenudím.“

U prolízaček mi obě nacpaly svoje tašky a rozprchly se. Starší se rozzářila: „Teď je dobrá příležitost jim zdrhnout!“ Ano, byla trochu zklamaná, že se její návrh neujal, ale nechala se uplatit malým pivem.

Když jsme pak po cestě ještě potkaly malý vlčata a bobra, co si stavěl hráz na půl metru od nás, Mladší i Kačka naznaly, že lepší výlet do ZOO ještě nezažily :OD

Všimla sis?!

Jak již víte, minulý týden strávila Mladší noc u Kačky a tento týden jsme zase pro změnu pozvaly Káťu na spaní k nám. Po té, co jsme přišly z parku (kde se dívky díky svým stříkacím pistolkám seznámily se skupinou hochů, čímž o mě přestaly jevit zájem a tvářily se, že parkem jen tak náhodou samostatně a zcela dospěle procházejí a jsou svolny k nezávazné komunikaci, takže jsem stihla přečíst dva časopisy a vypít celou láhev vody, než si banda dohrála na agenty), šly špionky hned do vany. Vzaly si tam i křížovky a vyplňovaly je fixou. Kačka modrou a Mladší zelenou. Jo, rozpíjely se obě dobře…

Vymydleny a navečeřeny mi připomenuly, že jsem jim něco slíbila. „Ty nehty, mami! A stejně nevím, co to slovo znamená,“ řekla jen Mladší, když jsem se pokusila blafovat řkouce, že mám amnézii. Nalakovat a oblepit nálepkama dvoje holčičí nohy a dvoje holčičí ruce zabralo docela dost času. A to nemluvím o tom, že byl v pokoji odér jak v opiovém doupěti. Když jsme byly s procedurou skoro u konce, přijel Lev. Vstoupil do místnosti, zalapal po dechu a vypadal kapku omámeně. Následně přelétl pokoj pohledem a chvíli těkal očima z jedné pyžamové holky na druhou košilkovou holku. Pak se ke mně naklonil a důvěrně mi pošeptal: „Mamko, nějak se nám tady množí děcka! Všimla sis?!“

***

Ale úplně nejlepší je, že je vedro k zbláznění, ani trochu neprší a slunce svítí jako o život, potím se tak, že to žádný přirovnání nedokáže vystihnout a jsem děsně ráda, já totiž léto fakt miluju. :O)

Tak se mějte krásně letně!

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *