Sotva Drsoněk Áďa dovršil úctyhodných tří let, byl uveden do školkovýho světa. Nechtěla tomu ani tak náhoda jako spíše malý zázrak, že jediná školka, kam se jej podařilo umístit, byla ta „naše“. Na rozdíl od mých dětí je Drsoněk dosud tak mlád, že mi snad nevyčte (zatím), že prozradím cos z jeho soukromí, i když, přiznávám, to bude pro začátek historka mírně peprná…
Áďa chodí do třídy Koťat, která je naproti našim Ptáčatům. Když jsem šla v prvním týdnu pro Mladší, nemohla jsem z vedlejší třídy neslyšet jeho pronikavý hlas: „To šu já!!! Áďa!!!“, jemuž odpovídal pobavený hlas učitelčin: „Áďa? Ale včera jsi říkal, že ti mám říkat Spiderman…“
Dle mé malé rozvědky Mladší a její pobočnice Julinky se Drsoněk ve školce zabydlel velmi rychle. „On má paní učitelku asi hrozně rád,“ uvažovala trpaslíková. “Jak se to projevuje?“ Ptala jsem se zvědavě. Mladší se zamyslela: „Mno… pořád jí visí na noze.“
To, že má Áďa paní učitelku zřejmě skutečně velmi rád a snaží se na ni činit dojem při každé příležitosti, bych se mohla pokusit demonstrovat na následujícím příběhu. Já s tím tedy mnoho zkušeností nemám, páč, jak je známo, jsem majitelkou potomků ženského pohlaví, ale z vyprávění kamarádek, ježto mají doma i potomstvo mužského pohlaví, vím, že se nejedná o věc nikterak ojedinělou a v jistém věku takřka běžnou. Abych kolem toho nechodila jako kolem pověstné horké kaše, na kterou mám mimochodem už delší dobu chuť – tedy na kaši krupičnou – což v mých dcerách vyvolává pocity okaté nevolnosti a Starší si nikdy neodpustí připomenout mi mé těhotenství s trpaslíkovou, kdy byla zmíněná kaše na téměř denním jídelníčku, což používá jako důkaz toho, kterak jsem kaši znechutila nejen jí, ale její pouhou konzumací i tomu nebohému tvoru, toho času sídlícímu v prostorách mého zvětšujícího se břicha… Kde jsem to skončila?
Jo… takže abych kolem toho nechodila jako kolem horké kaše, napíšu to prostě rovnou. Drsoněk byl u pana doktora, kterej mu mírně naříznul kůžičku na pindíkovi a doporučil přetahovací trénink. Dle svědků z toho Drsoněk nebyl z počátku dvakrát nadšen, čemuž se snad ani nelze divit, leč po několika dnech pochopil, že takový autotrénink může být koneckonců činností i zábavnou a po jednom večeru, který věnoval intenzivnímu tréninku, ráno před vstupem do školky s pýchou v hlase pravil: „To ukážu paní učitelce!“
Z toho soudím, že spolu ti dva logicky již museli navázat blízký vztah, jelikož například mně nic ukazovat nechtěl, i když jsme spolu šli tuhle ze školky nejdřív do parku a potom k nám. Cesta to byla zábavná, páč Drsoňka pořád něco svědilo v kalhotách, tudíž se neustále ošíval, po každým třetím kroku se zastavil, obrátil na NeCelebritku a oznámil: „Švědí! Poškábat!“ A NeClebritka naučeně podrbala trpaslíka na zadku, abychom po té udělali další tři kroky a ozvalo se: „Požád švědí! Poškábat!“ Mladší na to jen hleděla a kroutila hlavou, poněvadž bylo nadmíru jasný, že škrábat někoho na veřejnosti na zadku je pěkně trapný…
Od okamžiku, kdy trpaslíková počala louskat na záchodě časopisy a snaží se psát svá první poselství pro budoucí generace, se cítí jako velice dospělá osoba. Letos dokonce sama vyrobila valentýnský přáníčko pro Vojtíška, kam napsala: MÁM TĚ RÁDA JAKO KAMARÁDA. Na přední stranu nalepila lízátko a celý přání ozdobila spoustou nálepek, mezi který vložila vzkaz: ZAVOLEJ MI. Musím podotknout, že Vojtíšek se ukázal jako pěknej nezdvořák, protože na to skvostné přání nikterak nereagoval. Mladší s nadhledem konstatovala, že na něj tedy kašle a že je to jeho minus, páč se tím pádem nedozví, že ona, Mladší, umí nové cizí slovo. „Jaký slovo?“ Zeptala jsem se. „Metegorolologie!“ Pravila Mladší triumfálně…
Šťastný duhový týden všem. :O)
Vaše teta Fily
Add Comment