Jak nám začala dovolená

Jak nám začala dovolená

Tak tedy Hurá!!! A Jupí k tomu!!! Ještě najít apartmán, kde máme příštích pár dní bydlet a bude to super. Vytasila jsem se s mapkou, kterou jsem obdržela od slečny v cestovce a která nám měla bezpečně ukázati, kterak apartmán najdeme. Už při zběžné konfrontaci s realitou bylo více než jasné, že… Mno, ostatně nejlépe to vystihnul Lev. Nakoukl do plánku, pak se rozhlédl a s nadějí v hlase pravil: „To si snad Zdenál dělá prdel, ne?“ Na to jsem nemohla odpovědět, jelikož neznám majitele cestovky tak dobře jako Lev, který s ním kdysi v minulém století za dob studií rozvážel brigádně zeleninu…

Každopádně fakt, že je plánek komický, potvrdil i řidič autobusu, co zastavil kousek od nás a vykládal nové turisty. Jelikož měl českou značku a jak se zdálo i českou delegátku, ošmudlala jsem si v zrcátku nad místem spolujezdce v našem autě rozmazaný linky pod očima, prohrábla jsem nečesaný vlas a vrhla se do útrob autobusu, kde jsem bodře zahlaholila: „Promiňte! Můžu se vás na něco zeptat?“ Vědoma si toho, že po cestě nevypadám zrovna repre, vsadila jsem na mužskou ješitnost a dodala: „Vy se tady určitě vyznáte, že ano?!“ Řidičova ješitnost se nabubřeně a potěšeně usmála a spokojeně souhlasila: „Ano, my se tu vyznáme! Dobře!“ „Tak to byste mi mohli poradit, kde najdeme tenhle apartmán,“ vrazila jsem mu pod nos mapku. Když ji otočil vzhůru nohama, slevila jsem ze svých nároků a skromně žádala: „Nebo aspoň kde teď jsme?“ Řidič se rozesmál, ukázal to druhýmu řidiči a ten se rozesmál též. „Ta mapka je trochu k ničemu, že?“ řekla jsem já. Řidič mi ji podal a pravil: „Ne, ta je úplně na hovno.“ (Neměl tak docela pravdu, protože byla na dost tvrdým papíře…)

Po mé neuspokojivé misi Lev pravil, že všechno musí zařídit sám a zmizel. Jak se později ukázalo, zmizel do hotelu, kde mu recepční s jistotou řekla, že přesně ví kam, protože jsou to její apartmány a že máme jet kousek rovně a na rohu bude čekat někdo… Než přišel Lev vítězně zpět k autu, už si nepamatoval, jestli ten někdo bude muž či žena a jak jej poznáme, ale zdálo se mu, že bude mít asi zelený tričko. Pro jistotu jsme jeli krokem a kynuli na všechny kolemjdoucí, abychom udělali pěkný první dojem. Až za několika rohy stála paní v pruhovaným zelenobílým triku. Byla hodná, milá, usměvavá, a protože jsme měli ubytování až od dvou, pozvala nás domů a uvařila nám kafe. Seděli jsme na terase, koukali do moře, pili kafe a džus a mluvili tak nějak česko-chorvatsko-všelijako, ale v pohodě jsme si rozuměli. Pak paní řekla, že když přijdeme kolem jedenácté, můžeme se nastěhovat, tak jsme se u ní v koupelně převlékli do plavek, vzali osušky a opalovací krémy a vyrazili na pláž.

Lev řekl, že je to mimořádná událost a že si myslí, že se už nikdy v historii nebude opakovat, aby naše rodina byla na pláži tak brzy po ránu. Dali jsme si za odměnu dvě piva v plážovém baru (Mladší zmrzlinu) a spokojeně jsme se kochali. Mladší se pak vrhla do vln, já na osušku a Lev usnul ve stínu rozložité borovice. Po jedenácté jsme se celí natěšení vrátili k hodné paní a trochu nás znepokojilo, že všechny apartmány, do nichž jsme drze vlezli hledajíc náš kufr, byly obsazeny lidmi. Hodná paní však řekla: „Já jsem udělala hroznou chybu!“ a doprovodila nás úplně jinam. Tam jsme už konečně opravdu bydleli. V nejkrásnějším apartmánu, co jsme kdy měli, s terasou tak blízko moře jako nikdy a s výhledem, o kterým se tradovalo, že vypadá jako obraz. Vypadal. A my jsme šťastně padli do postelí. I Mladší, která brblala, že stejně neusne, protože není ani trochu unavená, i když fakt celou cestu nezamhouřila oka. Nakonec usnula první. Spali jsme až do odpoledne, pak jsme šli ještě na chvilku k moři a pak byl večer a Lev řekl? „Měla by ses dát, mamko, trochu do pořádku. Vypadáš tak nějak… ehm… neobvykle. Nezdá se ti?“

Tak jsem si dala sprchu, umyla vlasy a nakreslila si obličej, v kterým jsem obvyklejší a mohli jsme se vypravit na obhlídku letoviska. No a v jiným plážovým baru jsme si dali další pivo, fantu, čevapčiči v děsně dobré placce, hambáče v taky dobré placce a hranolky, o kterých Mladší řekla, že jsou nejlepší na světě. To vše při západu slunce. Racci se chechtali a v kamenech pod barem se líně schovávali malí krabi. Dovolená začala.

Pokračování příště. :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *