„A zapij to tím kafíčkem!“ poradila sestřička pidipacientce. Holčička zničeně žvýkala kus vánočky, na bílou kávu vrhla zoufalý pohled, rozklepala se jí brada a mezi vzlyky ze sebe vypravila: „Já nemůžu pít tafíčtóóóó!!!“ „Proč?“ podivovala se sestřička. Holčička se rozbrečela na plný pecky: „Já šem na tafíčto ještě móóóc malááá!!!“ Ano, uplynulý týden jsem sbírala zážitky v dětské nemocnici…
V tomto týdnu klesl počet krčních mandlí v naší rodině o čtyři. Mladší i Starší jsou jich již prosty. Trpaslíkové navíc sebrali i novou nosní mandli, která si tam klidně znovu narostla. Nebudu vám lhát. Bylo to horší, než jsem čekala. A to jsem nic pěknýho nečekala, aby bylo jasno.
Dnes, když píšu tyto řádky, je sobota. Odskočila jsem si na to z nemocnice, kde mě vystřídal Lev. Jinak jsem se tam v podstatě nastěhovala, což mi bylo umožněno podepsáním lejstra, a domů se jezdila jen vyspat. Pokud by někdo chtěl říct, že jsem ohledně svých dětí příliš úzkostlivá, měl by jistě pravdu. Ovšem v tomto případku bych se musela ohradit, protože tváří v tvář nemocniční realitě jsem dospěla k závěru, že přítomnost rodiče u dítěte po operaci je nutnost. Pokud tedy nehovoříme o rodiči, kterému kupříkladu nevadí, že jeho dítě leží celý den (i druhý, třetí, čtvrtý…) v krvavých zvratkách (v případě druhých a dalších dnů v jejich zaschlých zbytcích), protože mu nikdo nejenže nepodal mísu, do níž by zvracelo, ale ani mu posléze nevyměnil povlečení („…protože to nemá smysl…“). Já takový rodič nejsem, jsem rodič cimprlich, což je o mě známo a ráda jsem svým dětem mísy na krvavé zvratky držela. A byla jsem ráda, že mají lůžka blízko sebe, jelikož chvílemi jsem nevěděla, ke které bych měla přiskočit dřív. S potěšením jsem zjistila, že takových cimprlich rodičů je nás víc. Naše děti se na oddělení poznají i podle toho, že mají čistá pyžama…
Mno… jsem ráda, že šlo „jen“ o mandle a nemusíme trávit v nemocnici víc času. Více se dnes rozepisovat nebudu, musím zpět, jelikož Mladší si pokecala pyžamo zmrzlinou a už u sebe nemá náhradní. Docela jí to vadí, neboť se spřátelila se sousedním klukem (ten byl na operaci s uchem), vzájemně se navštěvují v postelích, leží tam spolu a koukají na DVD. To dá tedy rozum, že ano, že se tam nemůže producírovat v pyžamu od jahodové zmrzliny. :O)
Takže přeju pěkný zdravý týden, který my už snad prožijeme doma.
Vaše teta Fily
Add Comment