Mikuláš, čert a ti druzí

Mikuláš, čert a ti druzí

K NeCelebritům jsme dorazily jako první návštěva. Mladší byla z očekávání čerta kapku nesvá, ale dělala jako že nic. Drsoň Áďa nesvůj nebyl. Spíše by se dalo říci, že byl svůj až moc. Na přivítanou Mladší divoce objal a zařval: „Hujá! Moje kamajátka!“ Na Starší plivnul…

Ano, ten trpaslík, pravděpodobně proto, že si z loňska příchod Mikuláše nepamatoval, řádil jako najatej. Skákal po sedačce, smykoval po podlaze, ječel jako pavián, sekal kolem sebe plastovým mečem a radostně se hlasitě řehtal. K nevoli Starší na ni neustále prskal, pročež se tato ostentativně otírala a v jednom kuse mi strkala pod nos různé části svého těla, bych si sáhla, jak je z toho prskání a slintání celá mokrá. Drsoněk Áďa na ni však pohlédl s nadhledem a sdělil jí: „Já nešintám, to je ojeň! Áďa je dak!“ Občanka Starší suše podotkla, že Áďa drak být nemůže, neboť draci, jak je známo, neprskají. Drsoněk mávnul rukou a šel prsknout na mě. Pak ze samé radosti zalehl Mladší a serval jí brýle z obličeje. Na poznámky o čertovi nereagoval.

Až když se ozval u dveří zvonek, zpozorněl, na okamžik se zklidnil, znovu Mladší objal a velmi vážně jí prozradil: „A tak je to še mnou požád!“ I sám nad sebou počal smutně pokyvovat hlavou. Jelikož to však nebyl kýžený čert, anébrž Vojtíšek s Advokátkou, netrval Drsoňkovi záchvat pokání a sebekritiky dlouho. Brzy se opět pohyboval po místnosti takovou rychlostí, až jsem v jednom okamžiku měla pocit, že se nejméně roztrojil.

Na rozdíl od Ádi byl Vojtíšek velmi, ale opravdu velmi, rozvážný. Až bych se nebála říct zádumčivý. Ukázalo se, že ač jej všichni přesvědčují o tom, jak je šikovný a hodný hošík, přece jen má z čerta nezanedbatelný vítr. Seděl tedy jako oukropeček, dokud Mladší nenapadlo, že je asi nejvyšší čas začít se bát taky. Snad aby v tom Vojta nebyl sám. Schovala se tudíž za obří polštáře na sedačce a setrvala tam poměrně dost dlouho. Pak se k ní Vojta přidal a opravdu netuším, co se tam odehrálo, ale když oba vylezli, Vojtíšek se usmíval, mlaskal na Mladší v náznaku pusinek a ona prchala. Vše se tedy zdálo v pořádku.

Po té, co se NeCelebritovic obývák zaplnil lidmi, z nichž převážnou většinu osazenstva tvořila trpaslíčka, se NeCelebritovic Ferda chopil kamery a jal se letošního Mikuláše dokumentovat. Nutno na tomto místě podotknout, že Ferdovi je kousek přes čtrnáct, snad rok jsem jej neviděla a tudíž jsem málem padla do mdlob, když mi s tím známým obličejíkem, kterej vidím růst od mimina, zabasoval: „Ahoj!“ No, hlas jak zvon. Ještě pořád jsem se z toho nevzpamatovala.

Mikuláš přišel jako první a tašku měl narvanou dárky. Čert se za ním jen tak nenápadně ploužil, ovšem byla to jen zástěrka, neboť se vzápětí pokusil vrazit do pytle dítě, co šlo na řadu jako první. Když rval do pytle holčičku i s Drsoňkovým odrážedlem ve tvaru automobilu, nepřišlo to nikomu divné. Dokonce ani jindy neohrožený Áďa neprotestoval a se slzami v očích se vnitřně smiřoval s tím, že jeho hračka skončí v pekle. A ještě kvůli cizí holce!

Na to, jak se Vojtíšek původně bál, vystupoval nakonec celkem sebevědomě a s Mikulášem rozprávěl jako dospělý. Jako i jiným dětem před ním a po něm (včetně Mladší) mu Mikuláš vytknul, že ponocuje a nechce chodit spát. Vojtíšek mu odkýval tohle i pár drobností a slíbil, že se jistojistě polepší. Mladší odkývala totéž, ale když jsme pak šly po akci na záchod, tak se mě sedíc na záchodové míse otázala: „Mami, co jsem to vlastně všechno slíbila?“ Tak jsem jí to připomněla a ona, protože měla na důkaz toho začerněný tričko od čerta, si naštěstí vzpomněla. Díky tomu si šla taky ráno čistit zuby dřív, než jsem jí to vůbec stihla říct. Jaký vliv na ni mělo Mikulášovo: „Ty nechceš chodit do kroužků? To já, kdybych mohl chodit do keramiky, tancování a do angličtiny, byl bych tam pečenej vařenej!“, ještě nevím, neboť ve čtvrtek jsme keramiku ani angličtinu nestihly, páč jsme musely jet do školy pro Starší, kterážto si na hodině chemie(!) vymkla kotník…

Když už jsme u Starší, která přísahala, že zmíní-li Mikuláš něco o holení jejích nohou, nikdy v životě se mnou již nepromluví, pak musím konstatovat, že jakmile Mikuláš řekl: „Já jsem slíbil čertovi, že si dnes určitě někoho odnese!“, obrátila jsem se na ni a šeptla: „Tak to budeš asi ty.“, načež se Starší mrkla na Mikuláše a se slovy: „Má docela hezký oči.“ vypnula hruď. Asi už je fakt velká. Pak krom básničky zapěla i píseň Rolničky, neboť si ji osazenstvo vyžádalo, protože to byla první písnička, kterou zpívala na svýho prvního Mikuláše před třinácti lety. Shodou okolností to bylo také u NeCelebritů, i když v jiným bytě. Starší tenkrát jen stála a roztřeseným hlasem opakovala: „Vovničky, vovničky, vovničky…“ Letos to už zvládla celý :O)

Jestli chcete vědět, co zpíval Drsoněk, pak to bylo toto: „Tajaja…“

Jako úplně posledního oslovil Mikuláš Ferdu, a když četl jeho hříchy, přehodil si jej čert přes rameno a odnášel ho pryč. Jeho bratr, neohrožený Drsoň Áďa, seděl na klíně své babičky a smutně Ferdu doprovázel pohledem. „Tak to budeš asi bez bráchy,“ konstatovala babička. Áďa přikývnul. „A nepůjdeš ho zachránit? To bys byl ale strašně statečnej!“ Naváděla ho babička. Drsoněk, aniž by se pohnul, jen zakroutil hlavou a rezignovaně pravil: „Aje ten čejt je hožně vejikej!“

Čert však nakonec Ferdu vrátil a dokonce mu dal za anglickou verzi Rolniček i balíček od Mikuláše. Takže jsme to zase všichni ve zdraví přežili. A co vy?

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *