Medvědí týden

Medvědí týden

Mladší je velkou fanynkou televizních soutěží. Je lhostejno, zda se v nich zpívá, tančí, kouzlí, akrobatí nebo vtipkuje. Je úplně jedno, jestli se hledá star či talent. Proto si i nyní pochopitelně tu svoji soutěž, u které může fandit, žasnout i kritizovat, vybrala. Jen minulou neděli zběsile přepínala ze svého primáckého favorita na nováckého Šmaveše…

Ačkoli, jak jsem již nastínila, sleduje primáckou varinatu hledání talentů, nemohly ji nechat chladnou upoutávky, co běžely celý týden na Leoše, u nás dle dvouleté výslovnosti paní trpaslíkové stále žoviálně zvaného Šmaveš, kterak se objeví v přímém přenosu oděn toliko do kusu flákoty. „A bude tam s ním medvěd, mami! Živej!!!“ pravila vzrušeně a tuto informaci opakovala v průběhu celého večera, kdy si uzurpovala televizní ovladač. Jakmile se přiblížila očekávaná chvíle, jala se nervózně běhat po bytě a shánět zbytky rodiny, aby se šli všichni do jednoho podívat.

Lev však odmítl kvůli Leošovic flákotě vylézt z vany a Starší, toho času píšící na počítači, jen vykřikla: „Já už dnes nemůžu! Všichni se zbláznili! A já? Já jsem někde zapomněla mozek a nevím kde!!!“ Dle svých slov psala projekt do dějepisu. Docela mě začíná rozčilovat, jak se v dnešní době ujalo říkat obyčejným věcem složitě. Jako kdyby naše referáty nesahaly současným projektům ani po kolena… Ale to bych odbočila. Mladší se nezájem obou zmíněných dotknul. Jelikož si netroufla kritizovat otce nahlas, rozhodla se, že si postěžuje alespoň na sestru. Stoupla si velmi blízko k mému křeslu, vyčítavě namířila ukazovák ke dveřím, kde se dala tušit Starší a pobouřeně mi oznámila: „Takhle jsi ji vychovala! Jí je úplně jedno, že dnes nějakého našeho občana třeba sežere medvěd!“

Jak asi víte, medvěd občana nesežral.

O pár dní později přišla další medvědí zpráva. Z naší ZOO. Medvědice sežrala mláďata. „Mamíííí, už nemůžeme chodit do ZOO!“ usoudila Mladší. Nejsem znalec zvířeny. Drobné ni nedrobné. A nikterak se tím netajím. Přesto mi však vrtá hlavou argument chovatelů, že sežrání mláďat bylo dílem přírody. Tak nějak přemýšlím nad tím, kolik toho ještě příroda ovlivní u zvířete, co žije ve vymezeným betonovým prostoru a jeho život je zcela řízen vším možným lidským víc než přírodními zákony. Ale jak říkám, jsem jen romantický teoretik. Co já vím o medvědech?

Jsme lidi. Svý mláďata nežereme. Alespoň ve valné většině kultur na zeměkouli. Ale mnohdy jim prokazujeme medvědí službu… Tohle mě napadlo ve čtvrtek, když jsem mluvila se Sestrou. Ten den přišla Sestra pro Vukáška do družiny a chlapec k ní vesele přiskotačil s totálně rozdupanýma brýlema. Jako matka a současně člověk, co za brejle zaplatil poměrně nezanedbatelnou částku, pochopitelně chtěla vědět, jak k jejich znehodnocení došlo. I Vukášek se vyjádřil v tom smyslu, že mu je rozbil spolužák. Sestra nelenila, dovlekla synka do družiny a žádala, aby pachatele identifikoval. Vukášek bez váhání označil spolužáka. Sestra se na, jak později vyšlo najevo nic netušícího, hocha vrhla a jala se mu spílat. Kluk se rozbrečel. Dle telefonátu paní učitelky plakal až do konce její pracovní doby a dle rodičů si to doplakal ještě i doma. To dalo paní učitelce impuls prošetřit kauzu rozbitých brýlí důkladně. Po výslechu dětí si pozvala Sestru druhý den do školy, aby jí sdělila, že Vukášek si brýle hodil na zem a rozdupal úplně sám a bez pomoci.

Sestra se omluvila uplakanému spolužákovi, a jakmile se ocitla se svým synem v autě, podrobně mu vylíčila všechny alternativní tresty, ke kterým se ochotna se snížit. Vukáška i s Kikinou vykopla doma, zamknula za nimi dveře a šla schovat auto do garáže. Tohoto okamžiku Vukášek využil k tomu, aby osvobodil z klece králíka a prchnul. Oknem na úrovni prvního patra… Považuji za zázrak, že se mu nic nestalo a za ještě větší zázrak, že ho dvouletá Kikina, která po něm samozřejmě jako po starším bráchovi opakuje všechno, nenásledovala. Byla to rovněž Kikina, která bratra udala, že odešel oknem a připomenula matce, že se to nesmí. A nakonec to byla ona, kdo Vukáškovi po návratu (našli ho o chvíli později ve večerce) vrazil pár facek a řekl, ať už to nikdy nedělá. „Aspoň někdo má u vás rozum,“ řekla jsem Sestře do telefonu.

Vukášek je teď v nemilosti. Nikdo kromě Kikiny s ním doma nemluví. Říkám si, že možná u dětí ta intuice nějak lépe funguje. Svým způsobem, aniž by to věděla, se podle mě zachovala Kikina líp než ti dospělí, s kterýma bydlí. V rámci svých možností zajistila bratrovo nalezení, pokárala ho, poučila o důsledcích jeho činů, ale i přes to dvouletý nekontrolovaný násilí mu dala jasně znát, že se o něj bála. A teď, když si to spolu „vyřídili“, už nemá důvod s ním nemluvit. Život bratrů i sester jde dál. Geniálně jednoduchý. Je dobře, že svý mláďata nežereme. Můžou nás toho hodně naučit.

Týden bez útěků a krásný začátek adventu přeje

vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *