Listina rodičovských práv

Dovolte, abych několika body shrnula fakta, na která by měl mít každý rodič, není-li blázen nebo násilník, právo. Doufám, že i vám tato hodnotná listina přijde vhod a uvítáte její existenci.

Doporučuji předložit ji k podpisu všem, jichž se týká. To znamená trpaslíkům (0 – 6 let), dětem (7 – 12 let v případě holek a 7 – 14 let v případě kluků), pubošům (dívky 13 – dokud uznáte za vhodné a hoši 15 – dokud uznáte za vhodné) a v neposlední řadě prarodičům z obou stran (v tomto případku povětšinou postačí podpis babiček, dědečkové ve valné míře neplechu ve výchově pravnoučat nečiní ;O)

Ještě bych chtěla naznačit, že je právě nejlepší období, v němž můžete výše zmíněné k podpisu přimět. V případě odporu jim totiž můžete nenásilně naznačit, že letos Ježíšek nepřijde! Komu se to nepříčí, mohl by se snížit i k hrozbě odnesení čertem. Budete-li žádat akceptaci listiny po trpaslících, kteří se neumějí podepsat, můžete volit starou známou metodu otisku prstů či vlastnoruční vyrobení několika slušivých křížků v náležité kolonce. Rodičům zdar!

Listina rodičovských práv

1. Rodič má právo zvolit pro svého potomka jméno, jaké uzná za vhodné (Např.: rodič není povinen považovat za argument větu vyřčenou některým z prarodičů: „Sameček!“, je-li odpovědí na rodičovskou otázku: „Sam?! Jak mu proboha budeme říkat?!“)
2. Rodič má právo vychovávat své děti dle svého nejlepšího svědomí a vědomí i za předpokladu, že se toto liší od jeho či partnerových rodičů. Rovněž má právo, ne-li přímo povinnost, rozhodovat do určitého věku o trávení volného času svého potomstva. (Např.: rodič nemusí poslouchat věty typu: „Proč ten chudáček nemůže ležet celé odpoledne u televize a místo toho jde do kroužku? To my jsme tě nikdy nenutili!“ nebo: „Proč Anča může být venku do půlnoci a já mám být doma do osmi, když je nám oběma čtrnáct?!“)
3. Rodič má právo věřit pokročilé lékařské vědě a léčit své děti léky dostupnými v zařízeních zvaných lékárna a má právo požadovat po prarodičích, aby akceptovaly nemoci pravnoučat, i když na jejich existenci sami nevěří (Např.: rodič by se už neměl setkávat s větami: „Jaká alergie?! U nás v rodině alergii nikdo neměl! Neříkej, že se fakt udusí, když mu dám kousek čokolády. Na, vezmi si, když ti to máma nedopřeje!“ nebo: „Na co furt kupuješ ty divný sirupy? Nám vždycky stačila cibulová šťáva s cukrem!“ nebo: „Proč by měla ve čtrnácti chodit na gynekologii?!!!“)
4. Rodič podávající dítěti léky, tak nečiní pro své potěšení, nýbrž proto, aby dotyčnému ulevil a pomohl. (Např.: plivání medicín a rvačky při kapání do nosu by si měli potomci fakt dobře rozmyslet.)
5. Rodič má právo oblékat své děti a pubošům kupovat na oblečení jen to, z čeho se jemu samotnému nezvedá žaludek. Na ostatní nechť si puboš našetří a koupí ze svého (Např.: rodič není povinen komplet obnovit puberťákův šatník, nabude-li tento dojmu, že jsou všechny jeho svršky včetně spodního prádla „trapné“, případně „out“. Rodič taktéž nemusí vyhovět dítěti, které chce jít v lednu do školy v šortkách, keckách či balerínách, i kdyby byly slušivé až za roh. Rodič má rovněž právo považovat za vtip věty typu: „Nač jí budeš kupovat šaty, prosím tě?! Vždyť z toho stejně hned vyroste!“ nebo: „Vy pořád naděláte! Proč by nemohl běhat venku v mokrých teplákách? To my, když jsme byli malí…“)
6. Rodič vůbec nemá zapotřebí poslouchat věty začínající slovy: „To my, když jsme byli malí…“ či „To vy, když jste byli malí…“, pokud si o ně výslovně neřekne.
7. Rodič má hlavní slovo v kauze kapesné (Tzn.: vyplácení kapesného je pouze a jen projevem rodičovy dobré vůle. Rodič je oprávněn výši kapesného upravovat v závislosti na okolnostech. Uražený pubošův řev: „Proč Míra dostává o dvě stovky víc než já?!“ nebo: „No, bóže, tak jsem ani nevynes koš a kvůli tomu mi strhneš peníze, jo?!, případně: „Já vím, že ségru nemám mlátit, ale vždyť jsem ji snad nezabila, ne?“, a nebo: „To jako musím chodit do školy fakt každej den?!“, je rodič oprávněn ignorovat, případně z něj vyvodit patřičné důsledky.)
8. Rodič může oprávněně považovat prarodiče za dospělé osoby a očekávat od nich, že se tak budou chovat (Např.: rodič má právo na to, aby veškeré výtky k jeho výchovným metodám sdělovali prarodiče výhradně jen jemu a nikoli prostřednictvím potomků. Rodič tedy nemusí útrpně poslouchat, když mu prarodič před vnoučaty sdělí: „Tohle bys mu říkat neměla!“ nebo: „A proč to jako musí dělat takhle?“ či: „Já když si vzporu na tebe, cos všechno dělal…“ nebo se dostat do situace ještě lepší, kdy z potomkových úst uslyší: „Babička říkala, že tě nemám poslouchat!“)
9. Rodič má právo žádat po dítěti, aby respektovalo jeho dobře míněné rady! (Např.: „Nestrkej ruce do té klece!“ nebo: „Než přejdeš silnici, rozhlédni se!“ či: „Ne, opravdu se nemůžeš fénovat ve vaně.“, případně: „Doučování není projev rodičovské šikany.“)
10. Rodič má taktéž právo určovat dítěti, v kolik hodin bude mít večerku a kolik času stráví u televize! (Např.: fakt, že se děti o víkendu u prarodičů dívají na večerní program, neznamená, že je mají babička s dědečkem víc rádi.)
11. Rodič může odepřít potomkovi sladkost, je-li to to jediné, co je miláček ochoten pozřít. (A potomek v tomto případě nemá nárok na vytočení tísňové linky!)
12. Rodič má oproti tomu nárok na to, aby si v klidu a beze stresu vypil alespoň jednu kávu denně! (Tzn., že v těchto chvílích by na něj děti nemusely mluvit všechny současně, nemusely by těch pět minut vyžadovat pozornost, pokud jim nepůjde o život či budoucnost jejich, případně planety.)
13. Rodič nemusí koupit ratolesti vše, nač si ono ukáže! (A to ani tehdy, ztropí-li v obchodu hysterickou scénu a není v ten okamžik zcela nepodobno Marušce Kudeříkové.)
14. Rodič má důvod domnívat se, že jeho postel je pouze a jen jeho a partnerova. (Potomci by se tedy do ní měli vpašovat jen po vzájemné domluvě a nečinit tak s naprostou samozřejmostí noc co noc.)
15. Rodič je člověk, který nemusí být vždy a za každých okolností dobře naladěn. I rodič má právo na únavu, smutek a omyly. (To jsou holá fakta.)
16. Volné místo na konkrétní přání rodičů: …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Všechny body se týkají rodičů, kteří své děti milují, rodičů, kteří žádného z těchto bodů nechtějí zneužít a rodičů, kteří vědí, že každý má právo na svůj názor a tento si také vyslechnou a zamyslí se nad ním, je-li podán přijatelnou formou. Tyto body se týkají rodičů, kteří vědí, že i jejich rodiče a rodiče jejich partnerů byli, jsou a navždy budou rodiči. A týkají se také rodičů, kteří jsou sami schopni tolerance, empatie a uznání vlastní chyby. Totéž tedy mají právo očekávat i od ostatních.

Podpisy:
………………………….
trpaslík

……………………….
dítě

………………………….
puboš

……………………….
řádek navíc

………………………….
babička I

……………………….
dědeček I

………………………….
babička II

……………………….
dědeček II

A to je pro dnešek vše. Užijte si Mikuláše a bacha na čerta!

Vaše teta Fily