Minulé rady mužům se setkaly dle očekávání převážně s ženským ohlasem :O) Nad očekávání pozitivně zasáhly i naši domácnost. Vzhledem k tomu, že mužského pohlaví je u nás pouze Lev a želvák Leny, sami nejspíš uhodnete, o kom bude řeč…
Ano, o Lenym. Ne, kecám. Leny je hysterka a radši by chcípnul hladem, než by se přiblížil k nějaké osobě. Proto je taky Lísa už o dva centimetry větší než on. Na rozdíl od Lenyho se po potravě vděčně vrhá, zatímco on se stále v marné naději snaží podhrabat nejen štěrkem ale i sklem. Pokaždé pochopitelně zjistí, že to fakt nejde, tak aspoň strčí hlavu pod vodu a tváří se, že tam není. Jinak vám řeknu, že tyhle domácí mazlíčky mi byli dlužni všichni čerti. Mladší, která si je k narozeninám TAK přála a škemrala a prosila a slibovala a všechno…, se jich bojí. Lev, kterej se nechal od Mladší upřát, uškemrat a uprosit a všechno…, je odmítá čistit. A Starší? Ta má želvy totálně na háku, ale aspoň se nechá zneužít, aby před čištěním lovila ryby. A hádejme společně, kdo byl od samýho počátku proti?! Ha?! Ano, já. A kdo je opečovává? Já! A dělám to snad dobrovolně? Ne!
Rybičky, který jsou u želv nasazeny jako železná zásoba pro doby hladu, s nimi žijí ve vzájemném souladu. Protože je považuju za jídlo, nekrmím je. Přesto se jim daří, rostou jako z vody a před týdnem se rozmnožily. „Už takhle vypadaly děsivě s těma velkýma očima a teď jich je ještě víc, to je nechutný! Já se jich bojím. Pojď se podívat, jak mají obří oči, mami, ale musíš si zacpat nos, strašně to zase smrdí,“ vyzvala mě Mladší a musím jí přiznat, že ve všech bodech obžaloby měla naprostou pravdu.
Když to tedy nebyl Leny, kdo by četl můj minulý přemoudrý sloupek, musel to být Lev. Našel se ve zmínce o ponožkách a tvářil se, že je překvapen. Dokonce se hájil slovy: „Ale to dělají všichni chlapi, to je mužská přirozenost nechávat ponožky pod postelí.“ O pár dní později jsem jednu ponožku potkala v předsíni.“ Mužská přirozenost je strašně rozpínatelná…
„Ty už rozhazuješ ponožky i po předsíni?“ zeptala jsem se muže a rozhodla se ponožku ignorovat. Byla jsem tak statečná, že jsem ji nezvedla, jen ladně překročila, maje na paměti onu mužskou přirozenost. Lev mne však mile překvapil, neboť pyšně pravil: „Já se snažím polepšit. Postupně ji dokopu do koupelny!“
Vzhledem k tomu, že koš na tmavý prádlo je na pračce a ponožka byla černá (koš na světlý prádlo je vedle pračky, ale dle mých instrukcí ho světlým prádlem plní jen Mladší, která tam, snad aby mě potěšila, dává i prádlo růžové), musela jsem požádat: „Až budeš dělat výkop do koše, zavolej mě, ráda bych byla u toho.“ Lev mi sice přislíbil, že u nevšedního sportovního výkonu budu, leč když jsem později plnila pračku, ponožka už ležela na hromadě. „A kde je ta druhá?“ zeptala jsem se nevděčně.
„Ta bude asi pod postelí,“ odtušila Mladší, co se ochomýtala kolem, odběhla do pokoje, vlezla pod postel, dostala tatínkovský sprdunk, že se plazí nemocná po zemi a vydolovala ponožku. „Bylo to prospěšný,“ řekla, když ji štítivě přinesla do koupelny, „Našla jsem tam i svýho červíka! Hurá!“ Červík je naštěstí gumový. Kdyby mi totiž hodila do výstřihu negumovýho, nechala bych ji kousnout želvou a zlíbat rybou.
Kromě ponožkového úspěchu musím zmínit ještě jeden úspěch – Starší donesla jedničku z ruštiny a z matiky! Oslavily jsme to. ;O)
Jinak tu mám ještě jeden neúspěch, abyste mi nezáviděli a nemysleli si, že se mám zbytečně dobře. Jak jste už asi vyrozuměli, Mladší je překvapivě opět nemocná. Tentokrát má chřipku, naštěstí tu běžnou, kterou známe už léta, a ne tu prasečí, kterou nás všichni děsí. Jakmile jí klesly horečky, radovala se, že nemusí do školy. K paní Doktorové jsme ale v pondělí pro jistotu jely, což nám přineslo super adrenalinový zážitek, neboť mne napadla tlupa romských spoluobčanek. Naštěstí jen slovně, ačkoli toho slibovaly poměrně dost. Mladší byla vyděšená za dva rohy, a když bylo po všem, ptala se: „Bála ses?“ „Ne,“ lhala jsem. Ale bála jsem se.
V úterý se Mladší už tak neradovala, že nemusí do školy. Napadl totiž sníh. A sněžilo jako život celý den a noc. Tak jsme si řekly, že chytrý jsme už dost a přerušily domácí výuku, abychom si vytvořily zimní výzdobu. Takže my, aby bylo jasno, už máme skoro Vánoce. :O)
Tak úspěšný týden a na počtenou v neděli!
Vaše teta Fily
Add Comment