Ledva se dívkám trochu ulevilo, jaly se oddávat výtvarné činnosti. „Co tomu říkáš?“ zeptala se paní trpaslíková a mávala mi před obličejem asi tak dvacátým výkresem, který během hodiny vyplodila. „Krásný,“ pokývala jsem uznale hlavou. Mladší se usmála, odložila papír na levou hromádku, která povážlivě rostla, a řekla: „Tak, ten dám taky taťkovi!“
Cítila jsem se mírně odstrčena, neboť hromádka určená pro mě nerostla tak utěšeně a zcela evidentně obsahovala méně zdařilé výtvory. Dotčeně jsem se tedy druhorozené otázala: „Proč jsou všechny nejhezčí obrázky pro taťku? Co si dám na nástěnku já?“ Trpaslice vzdechla: „Oh, mami, ale pochop! Já POTŘEBUJU, aby se to dostalo MEZI LIDI!“ Jo takhle, bráním milované v rozletu, blesklo mi hlavou. „On to má taťka v kanceláři,“ pokračovala Mladší, „a lidi tam chodí a obdivují to! A teď mi chystá výstavu!“ Dodala důležitě, a snad aby mne uchlácholila, navrhla: „Teď nakreslím něco pro tebe, chceš?“ „Chci.“ Mladší se rozmáchla a s vyplazeným jazykem soustředěně nakreslila polínko: „Namaluju ti, jak si lidi opíkají špekáčky,“ vysvětlovala. Po chvíli, kdy na papíru byly asi čtyři polínka, nad nimi plápolal ohýnek a o kousek dál levitovaly dva pruty s napíchnutou uzeninou, konstatovala: „Hm, tak hotovo. Já totiž neumím namalovat ty lidi, jak to drží. Stačí ti to takhle?“
Starší jí nakoukla přes rameno: „To máš teda dobrý, že si někdo vystavuje tvoje obrázky. MNĚ výstavy NIKDO nepořádá!“ Větu ukončila s teatrální ironií v hlase a nahodila nedoceněný výraz číslo pět. Mladší zahartusila: „To bys taky musela, holčičko, něco hezkého namalovat své milované mamince nebo milovanýmu tatínkovi!“ Zacukaly mi koutky. Prvorozená překvapivě neodsekla, vzala ponaučení s úsměvem, položila před sebe papír a pravila: „Tak já nakreslím mamku.“ Uběhlo asi dvacet minut, Starší nespokojeně koukala na svůj obrázek a oznámila mi: „Mno, moc se ti to nepodobá. Oči máš nějak daleko od sebe, ruce nakřivo a vůbec vypadáš jako blázen. Na,“ podala mi papír. „Ani se nebudu ptát, zda tvá tvorba pramení z tvého vnitřního podvědomí,“ zauvažovala jsem nahlas tváří v tvář příšeře, jíž jsem měla dle Starší být. Neoponovala mi. Udělala jen: „Cha chááááá!“ Obrázek jsem si nicméně dala na nástěnku.
A jináč už to s námi vypadá dobře. Holky jdou v pondělí do školky a do školy načerpat nějaké nové bacily a viry, bo ty naše nám už došly. Doufám, že nebudou v čerpání úspěšné hned první den. :OP
Vaše teta Fily
Add Comment