„A proč si ten balzám na rty nekoupíš?“ Řekla jsem Starší udiveně, „nebo proč neřekneš mně, abych ti ho koupila?“ „No, mami, to si snad děláš srandu,“ nadechla se prvorozená a zavalila mě spoustou slov, která ve mně vzbudila podezření, že je občanka buď velmi přirozeně nadaná, nebo bere tajně hodiny herectví.
„Tak nejdřív jsem ti řekla o boty a tys řekla, žes mi už jedny koupila. Pak jsem ti řekla o tričko s dlouhým rukávem a tys řekla, jich mám dost, a že cokoli chci navíc, mám napsat Ježíškovi, tak jsem ti řekla o kalhotky. No, dobře, tys mi teda koupila. A úplně nakonec, abys viděla, že dokážu nároky opravdu snižovat, jsem ti řekla, že potřebuju balzám na rty. A co mi bylo odpovězeno? No, schválně, co?“
Usmála jsem se: „To vím náhodou úplně přesně.“ „No tak schválně,“ vybídla mě Starší. „Řekla jsem ti, že si máš nějakej vzít v koupelně, protože jich tam je spousta.“ „Mno… to jo, ale taky jsi mi řekla – všimla sis, že pořád něco chceš? Mami, musím opravdu psát o ten balzám Ježíškovi?“ „Nemusíš, ale na dopise bys už zapracovat mohla.“ „Tak jo, máš nějakej volnej papír? Já radši začnu hned…“
Opsáno od Starší (doslova):
„Milý Ježíšku
Úvodem bych ti chtěla říct, že moje nároky jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, ale i tak vím, že těch věcí rozhodně není málo. Jelikož je naše konverzace spíše jednostranná, tak se nebudu už více pokoušet navázat verbální komunikaci a přejdu rovnou k věci hned, a to tímto dopisem.
Balzám na rty, hřebínek na řasy, polštářek, prstýnek, mobil, mikinu, tričko s dlouhým rukávem, boty, pravítko s ryskou, (riflemi, sukněmi atp. se nikdy nic nezkazí :O), deštník, aktovka, vlastní holící strojek (možnost vypůjčování od babičky je, zdá se mi, ne příliš vyhovující pro obě strany, ale jak uznáš za vhodné…)
P.S. Až tě chytne záchvat zuřivosti z množství věcí, které jsem uvedla, prosím, netrhej to hned (po nepříznivé odezvě by tyto dopisy stejně přicházely nadále a dost možná i ve větší intenzitě :O)
Samozřejmě to ber s rezervou.
Určitě víš, že je (totiž uvedené věci), nechci všechny. Je to jen předběžná osnova, která se s největší pravděpodobností bude dotvářet, upřesňovat a zdokonalovat v následujících dnech.
Doufám, že tě to aspoň trochu po tom šoku uklidnilo.
Tvá (však ty víš) atd…“
„To pravítko ti klidně slíbím už teď,“ řekla jsem velkoryse. „Och, jak jsi šlechetná!“ Dojala se Starší, „jo, a ještě dodám seznam knih a hudby, jo?“
„Milý Ježíšku, chtěla bych ti napsat, že jsem ti už odpustila, že jsi mi nepřinesl ty kožený kalhoty, který jsem si přála od svých třinácti do sedmnácti let a o kterých jsem VĚDĚLA, že ty jediné mi mohou pozitivně změnit život. Ne, neboj, už je nechci. Už dávno nevážím 49 kg a můj zadek by v nich asi až tak roztomilej nebyl. Ježíšku, letos si přeju, aby ses zorientoval ve všech dopisech, který ti už poslala a ještě pošle Mladší a v dopisech, které dostaneš od Starší. A kdyby to, Ježíšku, šlo, splň, prosím, Lvovi aspoň jedno z těch přání, který se nedá pořídit za peníze. Ty trenky, co ještě chce, mu když tak koupím sama. Pak si taky přeju, aby ses z toho nezbláznil a abychom se nového roku dočkali celá rodina v pohodě a ve zdraví. No, a kdyby toho na tebe nebylo moc, přines pár triček a nějakou tu mikinu i pro mě. Díky moc a pevný nervy! Držím palce!
Tvoje Fily“
Add Comment