Bylo nebylo. Jednoho dne ze dne na den napadalo 20 cm sněhu. Děti hned ten den, bylo 2. prosince, šly sáňkovat a bobovat.
Celé to ujezdily a pěkně to klouzalo. Padaly jsme a skotačily. Prostě to bylo super.
Další den jsme šly zase, ale pátého prosince najednou nikdo nešel – všichni byli doma a báli se čertů. Kolem páté hodiny večer vycházeli a v půl sedmé byli u nás doma. Vždy jsem se bála, i když jsem pak zjistila, že jsou to jen masky. Masky mi nevadí, vadí mi ty zvony. A oni to ví a víc začali zvonit, ale přežila jsem to.
Pak už je jen a jen radost. Přichází Ježíšek, dostáváme dárečky a koukáme na pohádky. Je to nádhera, když ten život je tak krásný, máme se rádi a slavíme svátky…
Add Comment