Mládě se povalovalo v posteli s ležérností, kterou má beze všech pochyb v genech. Peřinu použilo jako podložku zkřížených nohou a levou rukou kroužilo nad mističkami dobrot. Rozinkami v jogurtu pohrdla Mladší již v první fázi a nyní ukazováčkem rozpočítávala mandle a sýrové raciolky. Noční košilka odhalila několik drobných podlitin na nohou. Zdá se, že čím je trpaslíková starší, tím víc padá. Kromě odřených kolenou si toho dne pořídila ve školkové zahradě i bouli na čele a brýle donesla s vysypaným sklíčkem a prosty jednoho šroubku v obalu od papírových kapesníčků. Voněly po heřmánku…
Už nevím, kolikátá epizoda z Joeyho to byla, ale Alex se zrovna rozešla s manželem a nenadálou situaci řešila zběsilým gruntováním. Vyhrála sýrová raciolka. Mladší z ní odkousla, drobeček jí upadnul na hrudník. Aniž by mládě hnulo brvou, konstatovalo: „Potřebovali bysme tady nějakou paní, co se rozvádí!“ „Proč?“ Zeptala jsem se udiveně. I juniorka pravila: „Aby nám tady uklidila!“ Pak drobek nenápadně smetla na koberec. Ano, je to čuně.
Po kom je čuně čunětem, nechám stranou. Po kom je postelovým povalečem, je sporné. Troufám si tvrdit, že jako mé a Lví dítě tomu zkrátka nemohla uniknout. Ale sportovní ambice ty po mně jisto jistě nemá. Jinak by totiž trpaslíková minulou sobotu tak nejásala, když jsme jí kupovali kolečkový brusle. A nadšení opravdu neznalo žádných mezí. Bohužel celej víkend tak příšerným způsobem pršelo, že se brusle nedaly otestovat venku. Abych demonstrovala, JAK moc pršelo, můžu vám svěřit, že než jsem doběhla pod náporem obřích kapek z obchodu k autu, který bylo zaparkovaný necelý tři metry od východu, měla jsem svou novou bílou(!) koženou bundu pocákanou od make-upu! Je tedy nasnadě, že v tomhle počasí se fakt bruslit nedalo.
Mladší to však jako vždy vyřešila po svém a v neděli ráno mě probudilo hlasitý: „Juchůůůů!!!!“ Neslo se bytem a nebylo pochyb, že není jen tak bezdůvodné. Podpořena podezíravostí jsem tedy opustila lože a šourala se v pyžamu s extravagantním účesem na hlavě ke dveřím dětského pokoje, které jsem otevírala s nezanedbatelnými obavami, co mě za na nimi asi tak čeká za obrázek. A čekal…
Trpaslíková se proháněla po pokoji na svých nových kolečkových bruslích. Musela jsem ocenit, že myslela i na bezpečnost, neboť si navlíkla všechny chrániče a co mě udivilo nejvíc, navlíkla si je správně. Na rozvrkočený vlasy, který toho rána ještě hřeben nepotkaly, si dala dokonce i helmu. Takto svištěla místností, až za ní vlál cíp noční košile, ježto si snad pro větší efekt nechala na sobě, aniž by se převlíkla. „Juchůůůů!“ Zařvala, když mě uviděla. „To koukáš, co?“ Řekla mi. Přikývla jsem: „To teda jo.“ „Řekla bych, že na začátečníka DOST dobrý!!!“ Polichotila si a odjela. Souhlasila jsem.
Na bruslích se jí navzdory mému očekávání nestalo nic. Za to na koloběžce si rozbila bradu…
A co jinak? Jinak mi v uplynulém týdnu stávkoval internet, což nebylo nic moc. Snad se už uklidnil. Taky jsme byli omrknout jeden byt, co je dvakrát tak velkej jako náš a zdá se, že jsme se mu líbili. Možná si nás nechá. Během týdne jsem se dvakrát ocitla v cizí škole a desetkrát ve školce. Taky jsem dostala od Lenky květinu. V květináči. Je to lilie a má pět květů. Přinesla ji v pondělí večer. Když ji v úterý uviděla Starší, upřímně kytku politovala řkouce: „Ježišmarjá kdo ti tu chudinku dal?“ „Lenka,“ odvětila jsem. Prvorozená na mne pohlédla s despektem a doplnila to dotazem: „Ona to o tobě neví?!“ Ví. Lenka ví, že u mě žádná kytka, která nemá ve vínku dostatek houževnatosti a samostatnosti, nepřežije. Přesto mi tu nebohou lilii věnovala. Nu, nechme se překvapit…
Vaše teta Fily
Add Comment