Jak jel děda na tobogánu

Jak jel děda na tobogánu

Když jsem se svěřila Mladší, že nemám ponětí, o čem napsat dnešní sloupek, a vyzvala ji, aby mi povyprávěla nějaký zážitek z Tcháňatova, kde v tomto týdnu čtyři dny prázdninovala, zamyslela se. Pak mi dobrosrdečně poradila: „Napiš o tom, jak se děda zasekl na tobogánu!“

O této události existují dvě verze výpovědí. Jedna dědečkovská, jež pojednává o tom, že ho vnučky k jízdě na tobogánu DONUTILY, a pak se mu posmívaly, že jede příliš pomalu. Byla jsem nakloněna této verzi věřit, jelikož vím, že holčičky jsou mazané a jsou-li spolu, tvoří silné sestřenkovské duo. Jako druhý důvod bych uvedla, že tcháník neustále trvá na tom, že jedinou přirozenou věcí jest koupati se toliko v přírodních vodních zdrojích, nikoli (cituji) v obří plechové vaně. Namítnu-li, že čistota přírodních vodních zdrojů není to, co bývala a že ve mně osobně nebudí důvěru, krčí nesouhlasně rameny tak dlouho, dokud mu nepřipomenu, že většina lidí nemá při této činnosti na sobě neopren jako on a nepotápí se ke dnu. Na tento argument náš dědeček nereaguje, nejspíš si myslí, že je to chyba oněch jiných lidí. Přesto jsou vnoučata schopna jej přemluvit k návštěvě místního koupaliště, neboť je to v jádru hodný a obětavý dědeček, tudíž se mi jeho verze, v niž byl jezdcem na tobogánu z donucení, jevila jako pravděpodobná.

Ovšem…

Druhá verze mi byla podána mnohem barvitěji, radostněji, s detaily a s křivdou v očích, že bych jí snad byla schopna nedůvěřovat. „To teda není žádná pravda!“ ohradila se Mladší dotčeně, když jsem jí řekla, že děda tvrdí, že jej s Kajojínkou k jízdě donutily. „On sám chtěl! Strašně! Možná to i sám vymyslel!“ uvažuje Extrpaslíková a vypadá u toho velice pravdomluvně. Zasněně se zahledí do dáli, usmívá se a konstatuje: „To byla taková sranda, mami!“
Takže podle holčiček to proběhlo zhruba takhle: dědeček radostně vběhl na koupaliště a euforicky ze sebe strhnul oděv, aby byl co nejdříve v plavkách a mohl se věnovat vodním radovánkám. Snad to byl i on, komu připadalo plavání fádní a nutně potřeboval jakés to vzrůšo na místních atrakcích. Pravda, děvčata se svorně shodují na tom, že nabízela dědečkovi, aby s nimi šel tančit aquazumbu, tento se ale údajně dosti nelichotivě vyjádřil stran sexuální orientace předcvičujícího mladíka a nabídku kvalitní zábavy nevděčně odmítnul. Nechal však dívky velkoryse dotančit a dohihňat se, dokonce jim dopřál i dostatek času, aby taneční blok i instruktora mohly probrat nešetříce výrazy hustý, trapný atp.

K tobogánu šel dle výpovědi obou nezletilých opic dobrovolně a rád. Jeho nedočkavost musela být obrovská, přesto dal vnučkám gentlemansky přednost, aby sjely atrakci jako první. Nejdříve sjela statečná Kája, po ní hned statečná Mladší, po ní… nikdo.

„Tak tam stojíme, mami, koukáme na tobogán a vyhlížíme dědu. Ten nikde, i když měl jet hned po mně. Takže dlouho nic, jo? A pak ho vidíme, jak se řítí… no odstrkuje rychlostí jeden milimetr za hodinu, jo? Cha cháááá! To bylo super. My jsme se tak strašně smály, že jsme se málem počuraly. Tak jsme mu začaly fandit a on jel tou svojí rychlostí, až se tam zasekl úplně. No. Ale pak to zase trochu rozjel. Ale mezi tím už vyjela další holčička, taková malá, asi dvouletá. Ta jela celkem rychle, takže dědu dojela a tvářila se strašně vyděšeně. V té chvíli byl už děda konečně dole a žuchnul s sebou do vody, a jak tam s sebou plácnul, tak ho tak vlna odstrčila zpátky na tobogán a on tu malou holčičku zalehnul! Cha cháááááá! A hned tam přiběhl plavčík a ptal se jí, jestli žije. Ona teda žila, ale byla dědou pěkně rozplácnutá.“

Mno. Takže asi tak. Teď si vyberte, čemu může člověk věřit. :O)

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *