Ať žije Radovánek!

Ať žije Radovánek!

Vlastně jsme už vůbec nebyly malé děti a rozhodně jsme se co studentky gymnázia nedívaly na večerníčky, takže fakt už dnes netuším, jak jsme s Klárou k Radovánkovi přišly. Skutečností však zůstává, že se stal naší oblíbenou postavou, snad by se dalo říci i hrdinou a rády jsme jej citovaly při každé příležitosti…

Tento týden jsem na Radovánka hodně myslela, protože Mladší byla na škole v přírodě. Myslela jsem na něj s láskou a nostalgií a sama pro sebe jsem si do nezvyklého ticha domova šeptala: „Ó, kopřivy! A jak krásně pálí!“ A tak trošku jsem si přála doufat, že v Mladší je kousek nějaké slečny Radovánkové, když hned v prvním pohledu psala, že v pokoji našly s Kačkou plíseň a spoustu hnusných věcí, například shnilej kartáček na zuby. Představovala jsem si, že je tato informace psána jásavým človíčkem, který mi s radostnou dikcí sděluje: „Ó, kartáček na zuby! A jak je krásně shnilý!“ Pak jsem ale s druhorozenou telefonovala, čím mne definitivně utvrdila v tom, že z ní Radovánková nikdy nebude. Škoda. Ó, jak krásně by se jí žilo!

Ani z Kačky Radovánková nebude. Při druhém telefonátu, kdy jsem se všechny stížnosti snažila zaonačit či zamluvit, jsem Kačku nechala pozdravovat od její maminky Carol (která to má u holčičky pěkně polízané, neboť na aspiraci matky roku nedosáhne ani omylem, páč holčičce nestihla zavolat ani napsat mail a skutečnost, že se den co den plahočila s ručně psanými pohledy na poštu, na současnou omladinu až tak dojem nedělá…)

„A Kačka je v pohodě?“ povídám, čímž Mladší skáču do řeči, protože brblá stále dokola to svoje mněsetunelíbí.

„Kači, seš v pohodě?“ slyším ji volat.

„Jak jako v pohodě?“ zabručí Kačka tak hlasitě, že to slyším ve sluchátku i já.

„Nevím… se ptá tvoje mamka asi… počkej… se zeptám… Mami, jak jako jestli je v pohodě?“ říká Mladší.

„No, celkově. Jestli se jí tam líbí, cítí se dobře, dobře se baví a tak,“ napovídám.

„Prej tak nějak celkově,“ řve Mladší do prostoru a opakuje moje body pohodové celkovosti.

Pak se ozve totálně naštvanej jekot a Kačka supí co nejblíž sluchátka: „NEJSEM V POHODĚ!!!“

V tomto okamžiku jsem pochopila, že v místnosti je holčiček více a svým dotazem jsem je rozzuřila jako líté šelmy, což zapříčinilo, že jsem si musela odtáhnout telefon od ucha, jelikož jedna přes druhou pištěla: „Já taky nejsem v pohodě!!!“

Ať žije Radovánek!!!

Na druhou stranu jsem dospěla k názoru, že je lepší, jsou-li naštvané než smutné. Tak.

Teď, když píšu, je pátek. Blíží se doba příjezdu druhorozené a musím přiznat, že se na ni moc těším. I když není Radovánková. Je celá moje a bez ní je doma příšerně prázdno. Dokonce to přiznala i Starší. A to bylo teprve pondělí! :O) Jo, a taky se nám hromadí sladkosti, protože je najednou nikdo nejí. A my? Vlčíme! Já jsem byla poprvé za dobu manželství v kině s někým jiným než s manželem nebo dítětem a taky jsme si se Starší zašly na pivo.  Ona sice zkoušela blafovat, že je tam proto, aby maminku odvedla z hospody domů, ale nikdo jí na to neskočil :O)

Tak já mažu k autobusu pro zážitky a přeju všem krásný opalovací víkend! A kdyby náhodou pršelo, pak se nezapomeňte radovat: „Ó, víkend! A jak je krásně hnusně!“ Já to určitě udělám. Chci jít Mladší pozitivním příkladem :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *