Aby se mohl logoped, ke kterému své dítko přivedete, správně rozhodnout, které hlásky je potřeba správně zafixovat, je potřeba vycházet ze standardního vývoje řeči u zdravých dětí. Jak se má tedy řeč vyvíjet, abychom ještě mohli mluvit o normě?
Stejně jako u všech podobných vývojových tabulek je potřeba předem upozornit na to, že každé dítě se vyvíjí svým vlastním individuálním tempem. A nebude-li vaše dcerka nebo syn „zapadat“ do těchto ukazatelů, rozhodně se nelekejte. Drobné odchylky jsou v normě a není na nich nic divného. Každé dítě je jiné.
Aby mohlo dítě začít mluvit, je potřeba projít tzv. předřečovým obdobím. Jedná se o takové přípravné stádium pro vývoj vlastní řeči. Začíná ještě před narozením, v prenatálním období. Možná už jste slyšeli o tom, nebo dokonce sami viděli na ultrazvuku, jak si plod cucá paleček, polyká plodovou vodu nebo reaguje na matčin hlas. Objevuje se i tzv. nitroděložní kvílení (vagitus uterinus), první známka komunikace. A děťátko komunikuje i po narození, i když ne přímo slovy. Ale všechno, co se v této fázi učí, přispívá k tomu, aby se později naučilo ovládat řeč.
Po narození
Prvním komunikačním prostředkem je u dítěte obvykle křik. Už ve druhém měsíci života se můžeme těšit na první vědomý úsměv. A zhruba ve stejné době, jako úsměv, tedy kolem šestého týdne života, se mění i charakter křiku. Maminka nebo osoba, která je s dítětem nejvíce, už ho dokáže rozlišit. Pozná, kdy má miminko hlad, kdy je unavené nebo kdy si chce „povídat“. Toto povídání se z křiku postupně v druhé polovině prvního roku života mění na žvatlání nebo broukání. Dítě se dívá na ústa, která k němu promlouvají a snaží se jejich pohyby napodobit.
Okolo desátého měsíce začíná vnímat význam jednotlivých zvuků. Spojí si je vždy s určitou činností. Takže když uslyší „paci-paci“, ví, že se dají ruce k sobě a tleskne se. Když se řekne: „Ukaž, jak jsi velký“, ví, že se dají ruce nad hlavu. O rozlišení jednotlivých slov ovšem zatím nemůže být řeč. Ale kterou maminku by nepotěšilo, že miminko už komunikuje a dokáže všem ukázat, jak je šikovné?
1. narozeniny
V období kolem prvních narozenin většinou dochází k přelomovému okamžiku. Dítě řekne své první slůvko, které opravdu něco znamená a kterým chce vědomě něco říct. Bývá to většinou „pa“ jako znamení, že se půjde ven nebo že někdo přichází nebo odchází. Děti s oblibou říkají „ma“ nebo „ta“ jako zkráceniny slov máma a táta, tedy lidí, které jsou jim nejbližší a se kterými tráví nejvíc času. Postupně se počet slov zvyšuje a děťátko dokáže spojit i dvě slabiky („máma, táta, bába“).
Zatímco na začátku svých řečových pokusů zná dítě hlavně podstatná jména (má-ma, tá-ta), později začne používat i citoslovce (máma ham, táta pá, auto bum), nato slovesa.
Dva roky
Obrovský skok se v řeči projeví mezi druhým a třetím rokem. Dítě má obrovskou motivaci k rozvoji řeči, protože vidí, že pomocí slov může lépe komunikovat. A tak se usilovně snaží vyslovovat další a další slova. Protože se v tomto věku dokáže malý brouček i pěkně vztekat, může mu někdy dělat starost, že vy jeho perfektně vysloveným slůvkům nerozumíte a dovede to dát najevo velmi hlasitě.
V řeči už se objevují i přídavná jména, později i osobní zájmena. V období mezi druhým a třetím rokem začíná dítě skloňovat.
Tři roky
Kolem třetího roku dítěte se řeč dostává na další úroveň, jedná se o tzv. stádium logických pojmů. Dítě už dokáže spojit slovo s konkrétní představou a neopakuje říkanky, aniž by vědělo, co znamenají. Chce všemu rozumět. A tak se dostane ke slovu vysvětlování. Co je to krejcar na tabáček? ptá se batole. Protože sice umí odříkat básničku, ale teď teprve přichází chvíle na to, správně ji pochopit a porozumět jí. A nastává období Proč? Jak to? Co to je?
Tříletý človíček už používá jednotné a množné číslo, umí užít ve větě spojky nebo předložky. Dokáže říct své jméno i příjmení.
Po třetím roce
Na přelomu třetího a čtvrtého roku dítěte dochází k tzv. intelektualizaci řeči. Děťátko si osvojuje velké množství nových slov, dokáže je stále lépe používat a tvořit z nich větší a složitější celky. Umí odříkat pohádku, složitější říkanku nebo vypráví, co přes den zažilo a co dělalo u babičky nebo na výletě.
Řeč už je rozvitější, dítě používá souvětí a zvládne užít i správné gramatické tvary jednotlivých slov. Děťátko rozlišuje protiklady „malý – velký, starý – nový, světlo – tma, čistý – špinavý“, zná jména svých sourozenců nebo kamarádů.
Počet slov, které dítě umí říct
A jsme u toho. Chtělo by se říct: dejte nám nějakou tabulku, ať víme, kolik slov už má naše dítě zvládnout říct. Ale tady je obzvlášť důležité znovu připomenout, že každé dítě se vyvíjí odlišně. Zatímco sousedovic Evička už v roce věděla, jak dělají všechna zvířátka, náš Pepíček stěží vyslovil „máma“. A přitom Pepíček už chodí, zatímco Evička ještě ne. Děti bychom takhle porovnávat určitě neměli. Zatímco Pepíček vyslovuje jedno slůvko, jeho pasivní slovní zásoba (tedy to, čemu už zvládne rozumět) může být daleko větší než pasivní zásoba Evičky. Proto prosím vnímejte následující tabulku jen jako pouhé vodítko – přibližný počet slov, které umí dítě říct v kterém věku:
1 rok: 5–7 slov
1,5 roku: 70 slov
2 roky: 200 slov
3 roky: 1000 slov
4 roky: 1500 slov
5 let: 2000 slov
6 let: 2500–3000 slov
Jak se postupně fixují jednotlivé hlásky, kdy by mělo dítě umět vyslovovat sykavky nebo R a Ř, si povíme zase příště.
Add Comment