Jak vychovávat dítě, aby se z něho jednou nestal sobec? Jaké vlastnosti v něm rozvíjet? Má každý jedináček skutečně sklon k sobectví? Pojďme si něco říct o sobectví malých dětí a jak mu předejít.
Jak se projevuje sobectví?
Je pravděpodobné, že v období první vzdoru nepůjčí dítko své
hračky nikomu.
Hledá si své hranice a svou identitu. Proto když v tomto věku bude odmítat rozdělit se, někomu něco půjčit atd., neznamená to, že z něj roste sobec! Naopak, v tomto období je to zcela v pořádku.
Avšak už od tohoto věku je dobré vést ho k tomu, aby bylo ochotné dělit se s ostatními.
U dětí majících sourozence je to relativně snadnější. Vyrůstají vedle sebe a jsou nuceni si zvyknout na fakt, že se musí v jistých věcech dělat ústupky.
Horší je to u dětí, kteří sourozence nemají. Přesto se snažte, aby váš jedináček nerudl vzteky, kdykoliv by si na pískovišti jeho vrstevník chtěl půjčit kyblíček na hraní.
Jak toho dosáhnout?
„Něco s někým pro někoho“
„Něco s někým pro někoho“ – Toto motto používal známý dětský psycholog Matějček. A co je tím myšleno?
Uvedené heslo pomůže vaší ratolesti překonat sobeckost a bude v něm rozvíjet altruistické vlastnosti. Znamená to, že dítko s někým ze svého okolí spolupracuje na tom, aby druhému člověku udělalo radost.
Tak např. v rodinném prostředí tento princip můžete uplatnit tak, že tatínek vezme malé dítě do dílny a společnými silami vyrobí nějaký dáreček pro maminku, která z něj bude mít radost. Dítě a tatínek jsou spokojeni, protože rozveselili maminku.
Časté uplatňování tohoto modelu způsobí, že dítě bude rádo dělat radost druhým lidem, bude ho to uspokojovat a bude tento pocit vyhledávat.
Přestane tak rudnout vzteky, kdykoliv si někdo bude chtít půjčit jeho hračku.
Významný je v tomto modelu i princip spolupráce. Je důležité, aby dítě spolupracovalo s někým, koho má rádo a koho bere jako svůj vzor.
V mateřské školce budou další možnosti, jak rozvinout nesobecký postoj dítěte, ale nezapomeňte na to, že v tomto období by už sobectví u něj nemělo být tak výrazné.
Takové dítě by ve školce mohlo být velmi nešťastné a neoblíbené. Představte si situaci, kdy malý „sobeček“ přijde na jednou do prostředí, kde nic není jenom jeho a kde se o vše musí dělit s ostatními.
Chce si hrát s nějakou hračkou? Nemůže ji mít hned, protože si s ní zrovna hraje někdo jiný. Musí počkat! A když to neumí? Jeho smůla!
Ale neděste, jestliže nějaké sobectví ve vašem cvrčkovi zbude, školka ho časem s velkou pravděpodobností odstraní.
Nezbude mu nic jiného než si zvyknout na to, že veškerá pozornost nespadá jen na něj. I když ze začátku ho to asi pěkně potrápí!
Sobectví je přirozená vlastnost. Psychologové dokonce tvrdí, že do určité míry jsme sobečtí všichni a že to tak má být.
Všechno má ale své hranice! Nenaučí-li se váš cvrček dělit se s ostatními, nebude ve školce a později ve škole příliš oblíbený. Snažte se tomu předejít!
Add Comment