Velikonoční víkend

Velikonoční víkend

V rámci zaklínadla „můj přítel“ nám bylo důrazně doporučeno opustit v pátek byt nejpozději do šesté hodiny večerní. Během odpoledne jsem byla několikrát napomenuta, že ještě nebalím, pak Starší odešla ven, a když se vrátila, překvapeně se ptala: „Co tady ještě děláte?“

„My tady bydlíme,“ prozradila jsem jí, ačkoli jsem měla dojem, že je to informace, kterou bych jí snad nemusela sdělovat. Nevypadala však, že by ji moje odpověď udělala radost. Tak nevím… Za pět minut šest jsme se poslušně naložili do auta a odjeli směrem Tcháňatov. Nejhůř nese existenci přítele Mladší, která se sama v sobě stále nemůže srovnat s myšlenkou, že na sestru už neplatí všechna dětská pravidla. Lev se rozhodl jeho neimaginárnost akceptovat v okamžiku, kdy se dozvěděl, že chlapec je majitelem motocyklu a otce tím pádem ihned napadlo, že by mu mohl motorku zapůjčit na hraní. Zatím se však tváří v tvář nesetkali. Důvod Starší neuvádí. Možná je to tak lepší. Soudím dle odpovědi Lenčiny Heřmánky. Když se jí Lenka právem matky otázala, proč svého milého nepřivede někdy ukázat a tráví všechen čas jen u něj, Heřmánka s úsměvem odvětila: „Já se za vás totiž stydím.“ Lenku to kupodivu pobavilo, přesto se cítí diskriminována. Zvláště když já, její přítelka, jsem byla s „naším“ přítelem oficiálně seznámena. Mno nic, to bylo jen tak na okraj…

V sobotu jsme v Tcháňatově moc nepobyli, jelikož jsme se během dopoledne přesunuli do Prahy, kde nás čekala kultura a Ámožníkovi. Původně jsme vybrali odpoledního Barona Prášilahlavně kvůli dětem, ale nakonec jsme byli příjemně zkulturněni všichni a nikdo zážitek nereklamoval. Mladší s Pepkem seděli většinu představení fascinováni s pusama dokořán. Už během přestávky mi ale mělo docvaknout, že se Denisa rozhodla pojmout výlet do velkoměsta požitkářsky a  svezeme se s ní všichni. První varování přišlo v okamžiku, kdy se k nám otočila od bufetu s rozjařeným: „Dáme si šampaňský? Šampaňský je na žízeň dobrý!“ Neuváženě jsme si dali a tím se spustila lavina následných požitkářských akcí. Od nenápadného posezení v restaurantu na jarní Kampě, po večeři v Hard Rock Kafe a pozdně večerní předraženou kávu v srdci matičky Prahy. Možná jsem ale nakonec byla jediná, kdo se chtěl původně jen procházet po zákoutích, neboť i děti byly z programu vyloženě nadšeny. Myslím, že brzy nastane chvíle, kdy budu muset chodit na procházky jen sama, poněvadž i z potomstva se pomalu, leč jistě, stávají kavárenští povaleči…

V neděli si ale peciválení ani kaváren Mladší neužila. Dopoledne se dekorovala vejce a odpoledne se šlo do přírody. Trpaslíková vyrazila s babičkou a dědou na cyklostezku lesem. Cesta byla úspěšná. Do škarpy sjela a spadla jen jednou a dokonce ulomila jenom půlku šlapátka. Druhý den ho cestou ke strýci Slávkovi dorazila (šlapátko) a během hrátek a dovádění s drobotinou z příbuzenstva dorazila i sebe, když si na zahradním chodníčku pořídila menší výron kotníčku. Velikonoční víkend bych tedy shrnula jako na zážitky bohatý. V Mladší doznívá víkend celý týden, protože chodí důležitě s obinadlem na noze a sama si jej demonstrativně v jednom kuse převazuje :O)

No a jinak se máme fajn. Zahájila jsem intenzivní hledání dovolené, z čehož mi jde už hlava koukolem, protože pokaždé, když už se něco jeví jako dobrá volba, vykuli se na nás z netu tolik negativních recenzí, až je jednomu do breku. Snad to tento víkend posuneme aspoň do fáze, kdy se definitivně rozhodneme pro destinaci… Pokud zbude čas. Čeká nás totiž pálení čarodějnic u NeCelebritů a (pokud přežiju do druhého dne) oslava Ukáškových devátých narozenin u Sestry. A jestli přežiju i tohle, počteme se za týden zase tady. Tož tak.

Jo a přeju všem pěkný první máj a hezkou pusu pod rozkvetlou dřevinou. :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *