Pohádky

„My vám s taťkou zahrajeme pohádku!“ zvěstovala Mladší a obrátila se na Starší: „Přijdeš se podívat?“ Prvorozená odvětila, aniž by zvedla hlavu od časopisu: „Ne.“ „Tak tady máš vstupenku!“ ignorovala trpaslíková sestřinu odpověď a vnutila jí vlastnoručně vyrobenou „vstupenku“. Pak odtáhla do dětskýho pokoje dvě židle z kuchyně. Druhý z herců – Lev – se již sbližoval s rolí. Hrajíc vlka, dřímal v růžovém lůžku druhorozené…

Pak ale musel stejně vstát, neboť bylo potřeba potkati Karkulku v lese. „Tralala, tralala, tralala…,“ hopkala Karkulka lesem a v proutěným košíku nesla babičce šminky své starší sestry. Děj se záhy pohnul ke kýženému okamžiku, kdy Lev, totiž vlk, sežral babičku, co vypadala jako obří plyšová kočka. Narval si ji pod peřinu suplující vlčí břicho, na hlavu uvázal pěkný slušivý šátek, co batikovala Starší, když byla jen o kousek starší než je dnes Mladší. Není tedy snad nutno popisovat, jakpak atraktivně asi vypadal…

„A proč máš tak velké oči, babičko?“ zeptala se Karkulka.

„Abych tě lépe viděla!“ děl vlk.

„A proč máš tak velké uši, babičko?“

„Abych tě lépe slyšela!“

„A proč máš tak velký nos, babičko?“

„Nos?! Mno… jo, už vím! Abych tě lépe cítila! Ňuf ňuf… no fuj! Nemáš v tom košíku salám?!“

„Ne! A proč máš tak velkou PUSU, babičko?“

„Abych tě mohl sežrááááát!!!“ zařval vlk, vrhnul se po Karkulce, pomlaskával a brblal něco o tom, že kdyby přinesla salám…

Pak si Lev nacpal Mladší pod peřinu za plyšovou kočkou a přikryl jí i hlavu, chvíli tam tak ležel, trpaslíková se pod peřinou mlela jak sto šídel a pak herecký bard zmateně pravil: „Tak. A co teď? Nemáme myslivce!“ A nakukujíc pod peřinu, dodal: „Asi tě budu muset vyblejt!“

Peřina se roztřásla a ozvalo se z ní zoufalé: „Ať se okamžitě přihlásí, kdo vezme roli myslivce!!! Já se tady dusím!“

„Já už nemůžu,“ chechtala se Starší a jako důkaz své nemohoucnosti udala následující: „Teď jsem si kvůli tobě málem cvrkla!“ Pak utekla na záchod.

Peřina ponuře řekla: „Já jsem si cvrkla doopravdy…“

Druhé představení bylo o Růžence. Začalo hádkou Mladší a Lva. Oba chtěli být Růženka. Vyhrál Lev. S blond parukou a korunkou mu to moc slušelo. Ostatně slušelo mu to i tehdy, když si role vyměnili. Až na to, že jako princ princeznou opovrhnul a odmítal ji políbit, argumentujíc, že v loži očekával prince. Nakonec ji pod nátlakem oslintnul a Růženka zhnuseně zvolala: „Fuj, to si schovej pro mamku!“

Pohádkový týden přeje teta Fily. :O)