Šokovaná (pozitivně :O)

Šokovaná (pozitivně :O)

Spálu jsme nakonec na rozdíl od půlky školy nedostaly. Druhá půlka školy se rozdělila na ty, co si místo spály střihli virózu a na ty, co si nestřihli nic. Ti jsou na tom nejlépe, neboť si prodloužené prázdniny, co neplánovaně začínají už v pondělí 14., fakt užijí. Já teda proti prázdninám nemám vůbec nic, aby bylo jasno. Naopak! Mám k nim veskrze kladný vztah. Akorát letošní Ježíšek je z toho trochu chabrus na nervy. Kdy to má jako nenápadně stíhat?

V uplynulém týdnu se stalo několik zajímavých věcí stran prvorozené, ježto mne dovedly k překvapivému závěru. Závěr má prozatím několik pracovních variant a budu se nadále oddávat studiu zmíněné osoby, abych dokázala definovat nejsprávnější z nich.

Varianta A – Starší se nezdařilo oklamat svou genetickou výbavu.

Varianta B – u Starší došlo k hormonální změně.

Varianta C – Starší se neubránila kombinaci obojího.

Varianta D – Starší stárne.

Varianta E – Starší klame tělem, chová se příjemně a dospěle jen proto, že chystá nějakou záludnost.

Pevně doufám, že varianty, které přicházejí nejvíce v úvahu, se pohybují někde mezi A – D. Na záludná překvapení jsem od jisté doby totiž dost alergická.

Přesto mi Starší (snad pod vlivem A – D) připravila pár šoků. Nejdřív jsem se stala jejím přítelem na FCB. Jsem tedy oficiálně uznána! Pravda, po několika dnech holčička vyhrožovala, že mě odpojí, jestli jí nepřestanu komentovat úplně všechno ;O), ale nakonec sama ráda musela uznat, že by to byla věčná škoda. (No dobře, taky jsem jí trošku vyhrožovala…) Ale stejně vám řeknu, že ten prostor moc nechápu, neorientuju se v něm a už vůbec nechápu, proč si mezi sebou lidi posílají nějaký divný srdce. Mně bejt sedmnáct, tak si jdu radši sednout někam do klubu a vykecám se na živo, než abych seděla u počítače. Že prej tomu nerozumím. A to je tedy fakt. Nejvíc jsem se pobavila, když mě prvorozená, která si místo profilové fotky dala obrázek Sponge Boba, tudíž ji lidi podle podoby fakt moc nepoznávají, požádala: „Mami, řekni lidem, že ten Sponge Bob je tvoje dcera a ne nějaká úchylná houba!“ Tak jsem jí vyhověla. Ale jestli jsem něco v životě opravdu nečekala, je fakt, že veřejně označím za svoji dceru mořskou houbu (o který jsem si navíc celou dobu myslela, že je to sýr…).

Druhý šok mi připravila ve středu. „Jaký bylo divadlo?“ zeptala se. „Výborný!“ přiznala jsem bez vytáček, protože jsem si to fakt užila jako už dlouho ne a smála jsem se tak, až jsem si namohla ústní koutky. Starší se usmála: „Ale tys pak ještě někam šla, co? Tos asi nejela rovnou domů, co?“ Naštvaně jsem odsekla: „Nemusíš mít obavy, jela jsem hned po představení rovnou domů a nikam jsem nešla!“ „Proč seš naštvaná?“ divila se prvorozená. „Protože máte furt všichni obavy, abych se náhodou nebavila nějak zbytečně moc… nebo co… „ řekla jsem ukřivděně. „To se teda pleteš! Náhodou jsem ti chtěla ještě večer napsat, aby ses domů nevracela před půlnocí a pořádně si to užila, když už ses jednou dostala ven!“

Třetím šokem mě dorazila. Naplánovala si na páteční odpoledne rande s babičkou (protože vánoce), na večer rande se spolužačkou a na noc spaní u ní. Když ze mě mámila peníze, brblala jsem. Zvláštní bylo, že se nezačala hádat, ale řekla: „Podívej, jak jsem roztomilá!“ To mě mělo varovat. Za chvíli už skromný obsah mé peněženky nebyl můj, Starší si přepočítávala kořist a nahlas uvažovala: „Koupím si jen desetiminutovou jízdenku… tam už bude čekat babička… té řeknu, aby mi koupila další jízdenky… no, asi ji přinutím, aby se mnou šla zamluvit i ty lístky do kina, to mi ho pak třeba zaplatí… chudák babička!“ „Že někdy neřekneš – chudák mamka,“ prohodila jsem. „To by ses divila! My si to tady s Mladší říkáme pořád – chudák mamka! My to totiž vidíme. Ale nechceme ti to připomínat.“

Čtvrtý šok přišel v pátek. Když jsem dorazila domů, Starší už sama lovila ryby a želvy a ozbrojena gumovými rukavicemi vytáhla i pár zelených kamenů z akvárka. Dokonce u toho ani nenadávala a nedala si demonstrativně šátek přes nos, jak je jejím zvykem. Při odchodu z domu, vzala smetí(!), hezky se rozloučila a na poznámku: „Hlas se mi, ať mám přehled, kde jsi!“ reagovala samozřejmým: „Jasně, mami! Budu ti dávat pravidelně vědět.“ A myslela to vážně!

Já vám říkám, že s tou osobou se něco děje! :O)

Týden pozitivních šoků přeje

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.