Pozdrav z Tcháňatova

Pozdrav z Tcháňatova

Sobota, pozdní odpoledne. Právě jsme se vrátili z procházky. Kabelku mám plnou barevných listů („Tenhle je opravdu poslední, mami…ehm… tak tenhle je opravdu, opravdu, nejposlednější… ne, změna – tenhle bude poslední jo?“ Jak říkám, mám jich plnou kabelku…). Budou z nich vlasy pro dýni. Vlastně pro vodníka. Prý.

O patro níž vyřezává děda s Mladší vodničí obličej do dýně, kterou jsme spolu s druhorozenou dopoledne vydlabaly. Při včerejším výletě do ZOO ve Dvoře chytla notnou inspiraci. Zoologická je přeplněná dýňovými ksichty až po okraj. Mladší samozřejmě z počátku brblala, že se snad přijela dívat na živý zvířata a ne na dýní přehlídku, ale nakonec tomu stejně propadla jako my všichni. A cestou domů jsme sháněli dýni…

Já sedím o patro výš a snažím se psát na Lvím ntb, což mi činí potíže. Chybí mi moje klávesnice. Taky mi asi chybí nějaký vitamíny, protože poslední den v letním čase mě přepadla rýma jak to prase. Doufám, že oceňujete můj přirozený rým. Rýmu jsem už celkem dlouho neměla. Natož aby byla jako prase. Takže si s ní docela užívám srandy, protože jsem při procházce přišla na to, že skelným zarýmeným zrakem čtu na první dobrou úplně něco jinýho než ostatní. Jak je o mně známo, často si s obveselením sama vystačím, tudíž jsem se jako magor uchichtávala pokluhávajíc za skupinou, jelikož jsem si krátila čas čtením různých cedulí. I dočetla jsem se kupříkladu, že projíždějící trolejbus míří na Nový Hrnec nebo že je na přilehlém parkovišti zákaz svádění. To samo o sobě rozproudilo v mé zahleněné hlavě nespočet radostných vizí.

Chtěla jsem se o to podělit s Mladší, ale jí to vtipné nepřipadalo. Navíc mne obvinila, že blafuju jen proto, abych nemusela narovinu odpovídat na její dotazy stran Ježíška. Nevím, nevím, jak u nás letos kauza Ježíšek dopadne. Trpaslíková na přímý Lví dotaz: „A věříš nebo ne?“ bez váhání vyhrkla: „Ne!“ „Seš si jistá?!“ dotíral Lev. „Jsem!“ Pak se pochopitelně zamotali do otázek ohledně logistiky vzniku, skladování a distribuce dárečků pod stromeček. „Až to budeš vědět, tak přijď,“ pravil otec holčičce a diskusi tím uzavřel. „Na to se přijde!“ varovala ho se zdviženým prstem. Mno, uvidíme.

Je fakt, že se tím zabývá stále intenzivněji. Dokonce s Kačkou vymyslely nějakej děsně tajnej plán, jak se dopátrají pravdy, ať to stojí, co to stojí. Tajně to na sebe práskly v pondělí večer, když u nás Kačka spala. Patrně byly přiotráveny laky, neboť nazítří je čekalo divadlo a odpoledne strašidelná party, takže si nalakovaly všechny nehty, společně jsme na ně nakreslily pavučiny a pavouky a znovu přelakovaly. Pak jsem každé upletla asi deset copánků. Takže příliv upřímnosti připisuji buď otravě lakem, nebo nenadálému pocitu vděku, který jim ovšem vydržel pouze do okamžiku, kdy měly jít spát. Ano, trpasličí náklonnost jest vrtkavá.

A protože je mi dnes zrovna Mladší mimořádně dobře nakloněna, končím a jdu vyrábět dýni alias vodníkovi vlasy, neboť jsem to slíbila a chci zůstat oblíbená. Aspoň pro dnešek.

Krásnou neděli s bonusovou hodinou :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *