Pokud jste četli Trpaslíkov, narazili jste na postavu kadeřnice, tety Markéty. Nejvíce přispěla příběhu, když prohlásila, že už nikdy žádné děti nechce. Pravila tak s odhodláním a nikdo o jejích slovech nepochyboval. K vyjádření ji vyprovokovala tenkrát dvouletá Mladší, kterou prostředí kadeřnictví iritovalo natolik, že na mně rozervala plášť chránící můj oděv před vodou a barvou, jak se však ukázalo nikoli před potomky…
Roky šly, běžely, občas se táhly, ale jisté je, že během nich došlo k mnoha změnám. Předně Mladší zestárla tak moc, že ji příští měsíc čeká první kulaté výročí, proti kadeřnictvím dávno nic nemá a pláštěnky trhá jen tehdy, když si je dá pod zadek a snaží se na nich sklouznout klouzačku poznamenanou deštěm (naposledy před dvěma týdny… ale křivdila bych jí, protože pláštěnka se vlastně neroztrhla, byla jen špinavá, jako kdyby ji někdo vyválel v prasečím chlívku, což druhorozenou po návratu domů vedlo k tomu, že ji mrskla do koše se špinavým prádlem a nechtěla mi uvěřit, že se vyprat NEDÁ). Mno nic, nebudu se rozepisovat o všem, co nás od dob roztrhaného pláště potkalo. Nebudu se ani rozepisovat o tom, co se odehrávalo v životě tety Markéty, ostatně moc toho nevím, protože naše cesty se na nějakou dobu rozešly, a když jsme se jednoho dne potkaly na společné akci, byla rozzářená a růžolící. Taky byla těhotná…
Když jsem ji na jiné společné akci potkala po roce, měla už baculatýho chlapečka. A abych nezapomněla – byla rozzářená a růžolící. „Já se na něj tak někdy dívám a říkám divný věci. Třeba: tyhle ouška se mi povedly, tyhle nožičky se mi povedly, ty ses mi celej povedl!“ práskla na sebe. Hrdě.
Pak naplánovala křtiny.
Já jsem se křtin nezúčastnila, bo nemám tento typ oslav života ráda a jediné křtiny, které jsem kdy absolvovala, byly moje, čemuž jsem se jaksi nemohla vyhnout jsa nechodícím robětem, a pak křtiny naší Miminkové Sáry, čemuž jsem se vyhnout nechtěla, protože kvůli dětem, co máte rádi, překousnete ledascos. Křtiny Buřtíka tety Markéty mi ovšem byly odvyprávěny a mohla na nich být celkem sranda pro všechny, kteří seděli poblíž NeCelebritky a jejího Ády.
Chlapeček se usadil na lavici, podezíravě si změřil kněze a slavnost zahájil hlasitým dotazem, zda ten pán křtil i Flanderse. Ano, je to velký milovník žluté rodinky… Hlášky z něj lítaly po celý obřad. Dlouhý obřad. Hoch se po hodině pochopitelně začal nudit a i samoobveselování začalo stagnovat. Áda byl otráven. Buřtík asi taky. Začal se vrtět ve slavnostním loži a pokňourávat. Jedna z babiček k miminku rychle přiskočila a dala mu na hraní první věc, kterou asi ve spěchu vyštrachala. Igelitový sáček. Aby miminku předvedla, jak zábavná věc to je, hlasitě jím chlapečkovi zašustila před obličejíkem. To už bylo na znuděného Ádu příliš a pobouřeně zvolal: „No výborně, teď ještě dostane popcorn!!!“
Možná svůj vztah ke křtinám přehodnotím :O)
Přeju vám týden dobrých změn a nám bezpečnou cestu za mořem, protože v pátek vyrážíme dovolenkovat. Jupí! To ale nic nemění na tom, že se vám tady z tohoto místa v neděli zase připomenu. :O)
Vaše teta Fily
Add Comment