Opožděně

Opožděně

Ano, vím. Ozývám se opožděně. Mám k tomu důvod. Je jím neřízená kousavá střela, která vstává ve čtyři ráno, usíná kolem půlnoci a každé dvě hodiny mě chodí venčit. Nebo já ji? Těžko říct…

Dovolená byla fajn. Jak má ostatně dovolená u moře být. Po loňském Skopelu jsem byla přesvědčená, že už nikdy neuvidím čistší moře. No, nebyla to pravda. Na Chiu je moře tak průzračné, že můžete kilometr od břehu počítat kamínky na jeho dně. S půjčeným džípem jsme projeli valnou část ostrova, takže jsme vyzkoušeli i lidem nedotknuté pláže a „městečka“, co jsou v našem měřítku spíš vesničky, ve kterých se doslova zastavil čas. Na první pohled to byl zvláštní pocit, na některých místech až vyvolávající úzkost. Když jsme přijeli do vychvalované Pyrgy, po hlavním městě Chios nejvýznamnějším městečku ostrova, připadala jsem si jako ve městě mrtvých. Ale časem se nějak přirozeně a nakonec i s požitkem adaptujete na místní „siga, siga“. Když zpomalíte stejně jako svět kolem vás, začnete vnímat kouzlo přítomného. Lev to označil za lásku na druhý pohled. Výstižněji už to nejde.

Nejkrásnějším místem ostrova pro mě byla vesnice Mesta. Kamenná od prvního domku po poslední, s uzounkými uličkami a tunely a malým náměstím. Domy se pevně tisknou k sobě, jako kdyby chtěly chránit jeden druhý, jako kdyby opravdu v tom kameni existoval vztah, co dává pocit bezpečí nejen tomu místu, ale i lidem. S kamennými zdmi kontrastovaly všudypřítomné obří květináče plné zeleně a kvetoucích keřů. Nikdy jsem neviděla útulnější místo, co by ve mně tolik samo o sobě ten pocit bezpečí vyvolávalo. Zvláštní.

Nejtajemnějším místem ostrova je skalní město. Stojí opravdu na skále, z dálky vypadá, jako kdyby z ní bylo vytesáno, jako kdyby z ní snad od nepaměti vyrůstalo. Cesta k němu je strmá, úzká a nabitá adrenalinem pro všechny, kdo se jako já cítí na miniaturních kroutících se silnicích bez svodidel na pokraji zástavy srdce. Ten pohled nahoře však stojí za to. Stovky let staré neobydlené domy dýchají historií tak výmluvně, až se vám zatají dech. Když víte, že z kolmé skály skočilo ruku v ruce několik desítek tisíc lidí, aby na jejích základech dobrovolně nalezlo smrt milosrdnější, než by byla ta, co přijde od Turků, nemůžete necítit respekt.

Projeli jsme hodně míst, smočili se v mnoha vodách a ochutnali nemálo dobrého. Mohla to být ideální dovolená, kdyby si Lev nepořídil zánět zubu… Holandský zubař byl však milý, antibiotika nám po jeho zavolání prodali v lékárně jen tak a se Lvem se po předávkování analgetiky dalo chvílemi i mluvit.

Po návratu domů antibiotika definitivně zabrala, tudíž Lev pochopitelně k zubaři v domovině jít odmítl. Rozhodla jsem se jej nepřemlouvat ze dvou důvodů: a) on je dospělý, b)ona je Maggie.

Maggie mě zaměstnává s takovou intenzitou, že, upřímně řečeno, je mi bez přehánění do pláče, když si uvědomím, že jsem jediná, kdo psa nechtěl. Zdá se ale, že nemůžete nechat mládě nepovšimnuto a nemůžete je nemít rád, když se stanete součástí jeho smečky. Zvláštní je, že nejsem unavená ani jako pes ani jako fena. Jsem unavená jak prase…

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *