Novorozenecká žloutenka

Pod pojmem žloutenka se skrývá označení pro žlutavé zbarvení očního bělma, kůže a sliznic, které je způsobeno vyšší hladinou žlučového barviva (bilirubinu) v krvi. Příčinou jsou infekční záněty jater, cirhóza, rakovina jater nebo onemocnění žlučovodu.

Žloutenka neboli hepatitida se rozlišuje podle způsobu přenosu infekce na žloutenku typu A až E. Všeobecně se žloutenka označuje za nemoc špinavých rukou, ale to se týká jen žloutenky typu A. Nákaza se například přenáší i krví a pohlavním stykem, to je žloutenka typu B. Proti těmto dvěma typům existuje očkování, které je vhodné provést už v dětském věku. O tom třeba někdy příště…

Co má tedy společného novorozenecká žloutenka s těmi ostatními druhy žloutenek, které jsou způsobeny převážně virovým onemocněním jater?

Vnitřní orgány novorozence nejsou ještě zcela vyvinuté a týká se to právě i jater. Tento orgán není v prvních dnech života schopný dostatečně vylučovat ono žlučové barvivo z organismu ven, a tak se jím tělo přechodně „obarví”. Určitý stupeň hyperbilirubinémie, tedy zvýšeného množství žlučového barviva, se objeví u každého novorozence, někdy má ale dítě zdravou barvu a větší množství žlučového barviva se pozná jen z rozboru krve. Charakteristické žluté zabarvení těla se projeví asi u poloviny dětí.

Novorozenecká žloutenka vzniká většinou druhý den po porodu a do týdne opět vymizí. Větší předpoklad ke vzniku žloutenky mají předčasně narozené děti, jejichž játra jsou ještě méně vyvinutá než játra donošených dětí.

Existují dvě formy této žloutenky. Jedna je fyziologická, s níž se organismus dítěte vypořádá sám. Závažnou formou je patologická žloutenka, která se objeví už v den narození. Hodnoty bilirubinu jsou velmi vysoké a je nutná léčba, která spočívá ve fototerapii. Pomocí modrého světla ze speciálních zářivek se žlučové barvivo odbourává z kůže a nezáleží při tom na funkčnosti jater. Pouze v závažných případech se provádí výměnná transfuze krve, protože obrovské množství bilirubinu může poškodit mozek.