Nejlepší věc na světě

Nejlepší věc na světě

A je to tady. Prázdniny. „Kdo je vymyslel, měl nejlepší nápad na světě!“ usoudila Mladší. Byla to jedna z těch pravd, které se časem a zkušenostmi změní, ale ještě nepřišla doba na její vymlouvání. Souhlasně jsem přikývla.

Vzpomínám si, že i mně připadalo, že prázdniny jsou nejlepší nápad na světě. Pak musely uvolnit místo kontaktním čočkám. Jejich začlenění do mého života učinilo svět vůkol fascinujícím. V oněch čtrnácti letech bych neuvěřila, že mi jednou o mnoho více fascinující a jako nejlepší nápad na světě bude připadat mít děti. Než jsem si stačila v hlavě probrat všechno další, co mi kdy v životě připomínalo nejlepší nápad na světě, přerušila mě Mladší, která v náhlé euforii z konce školního roku nadšeně zvolala: „Mami, děkuju ti, že jsem se narodila!“ Asi mi vidí do myšlenek :O)

Kdybyste se zeptali mého muže, co je podle něj nejlepší nápad na světě, rozhodně by ani na okamžik nezaváhal a můžete vzít jed na to, že odpověď by neobsahovala vůbec nic abstraktního. Nejlepší nápad na světě je totiž firma s nakousnutým jabkem a není zřejmě větší slasti, nežli vlastnit co největší počet jejích produktů a dychtit po novinkách s urputností záviděníhodnou i batolem. Škoda, že Lev jako skalní vyznavač a nejnadšenější fanda, co znám, nemůže dostávat od nakousnutýho jabka provize pokaždé, když si pod nátlakem jeho euforického výkladu někdo ze známých něco koupí. S blížícími se čtyřicátinami bylo tedy celkem jasné, čím bude chtít býti živitel obdarován. IPad2 mi ostatně strkal pod nos pokaždé, když na něj narazil na síti či v tisku a s hlasitou výčitkou mne pravidelně informoval, kdo z „kluků“ v práci už HO má a že je to v podstatě věc nezbytná k harmonickému vývoji mužského jedince. Tyto jemné narážky prokládané sugestivním: „Já ho chci!“ trvaly už dost dlouho na to, abych se potměšile a nevinně optala: „A co ty si vlastně přeješ k těm narozeninám?“

Nikdy bych nevěřila, že jedna upřímně míněná vlídným tónem pronesená otázka může někoho přivést na pokraj infarktu či mrtvice. Obojímu se Lev vizuelně přiblížil, když na okamžik strnul, zbrunátněl a zařval: „No ten iPad 2 přece!!! Já už nevím, jak jinak to mám naznačit!!!“ „Aha, takže ty takhle naznačuješ?“ pravila jsem s povzneseným úsměvem. (Pak jsem rychle vystoupila z auta :O)

Lev do narozenin, které má už za pár, nevydržel. Čekat. Když se úplným zázrakem podařilo tu kouzelnou destičku sehnat, už ji nedal z ruky. Fakt, že je v dnešní době problém něco sehnat a to nejen v kraji zdejším, mi vyrazil dech a vrátil mě do dětství, takže si moje děti musely vyslechnout srdceryvné vyprávění pojednávající o banánech, pomerančích, uheráku, toaletním papíru, knihách, gramofonových deskách, termínu podpultové zboží a frontách. Ano, hádáte dobře, nikoho jsem tím nedojala. Nicméně Lev je nyní vlastníkem pro něj momentálně nejlepšího nápadu na světě a myslím, že z něj má fakt radost, z čehož mám zas radost já. Trošku se ale bojím, co dalšího a nejlepšího nakousnutý jabko ještě vymyslí…

No nic. Prostě jsou prázdniny. Mimo jiné je to znát i na našem koši se špinavým prádlem. Hromadí se tam mnohem rychleji než obvykle. Tuhle jsem v něm našla bílý tričko s fešným flekem, což mě věru nepotěšilo a pídila jsem se po příčině řkouce: „Mladší, od čeho máš to bílý tričko tak špinavý? To snad ani nepůjde vyprat!“ Trpaslíková nad sebou sebekriticky povzdechla, pak si však uvědomila, kterak a proč ke skvrně přišla, čímž se jejímu svědomí evidentně ulevilo, neboť pravila: „To víš, mami – prázdniny. Takhle mě zaprasila matka příroda…“

Krásný prázdninový začátek a hodně nejlepších nápadů na světě. :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *