Nejen o ženských časopisech

Nejen o ženských časopisech

Na záchodě máme štos dámských časopisů. Všechny ty bazarový cosma a kde co v tom smyslu. Bereme si je do vany. Nedávno jsem zjistila, že je na těchto časopisech něco divnýho. Něco divnýho a kousek následujícího rozhovoru mě přimělo k napsání dnešního sloupku, který je tentokrát opravdu jen pro rodiče.

„Ty ženský časopisy jsou plný sexu,“ sdělil mi tuhle Lev, když usnul ve vaně. Objevila ho tam Starší podle chrápání a přišla mi říct: „To si ho nemůžeš hlídat? Ještě se utopí.“ To byly hned dvě nové informace najednou.

„Jakýho sexu?“ podivila jsem se a pátrala v paměti. Vybavil se mi článek o paní, co žila a porodila ve stanu kdesi v divočině, o kamenování žen a jiných praktikách somálských islamistů, o zvrácených soutěžích královen krásy pro děti, o make-upu, co jsem ještě nevyzkoušela a jedné herečce, jejíž jméno si nepamatuju…

„Jakýho sexu?“ zopakovala jsem. „Já tam asi čtu jiný články než ty.“

„Prosím tě, tak to už si pak jen prohlížíš fotky, ne? Ty toho vůbec moc nečteš. Jsou tam třeba dobrý rady, jak se má žena chovat k mužům,“ pravil Lev významně.

„Tak ty opravdu nečtu,“ připustila jsem, „Ty mě totiž rozčilují.“

„Ale jsou tam náhodou dobrý rady!“ naléhal zástupce mužského pohlaví.

„Jako co třeba?“

„Jako že když ženská po chlapovi chce, aby něco udělal, tak mu to má výslovně říct!“ pravil čtenář a tvářil se u toho vítězoslavně.

„A píšou taky kolikrát?“ odtušila jsem.

„Mně připadá, že se podle toho neřídíš ze zásady,“ obvinil mne manžel, „Ty máš snad pocit, že by to pro tebe bylo ponižující nebo co…“

„Ne, já mám jen pocit, že nechci žít s chlapem, s kterým musím manipulovat a kterej se sebou manipulovat nechá…“

A pak jsem si to přečetla. Spolu s doporučeným článkem, který pojednával o tom, zda uznávaní plastičtí chirurgové poznají na fotografiích nahých hrudníků žen, kolik té které je, zda má děti atd. Mimochodem – netrefil se skoro žádnej. Ale proti naučnému článku o tom, kterak komunikovat s muži, to nic nebylo. Řeknu vám, že mě to až naštvalo. Na můj dotaz, proč nejsou v mužských časopisech články o tom, kterak se mají muži chovat k ženám, jsem si musela sama, ač nerada, sama odpovědět, že by je asi žádnej chlap dobrovolně nečetl. A kdyby jo, tak to nepřizná. Nebo jo? Šel by na pivo a hned po prvním loku by řekl kámošovi: „Hele, četl jsem ti takovej zajímavej článek a psali tam, že když po ženské něco chceme, máme ji o to požádat… já to asi zkusím…“ A druhej by řekl: „To je ale zajímavá myšlenka, ondyno jsem si dokonce říkal to samé, když jsem vařil nedělní oběd a potřeboval jsem najít sůl…“ Prdlajs. Akorát nevím, kdo přišel na to, že v ženských časopisech to někdo číst chce… Asi chlapi…

Takže asi takhle – nebudu to psát za všechny ženy, protože fakt nevím, co všechny ženy chtějí – za podivnou odrůdu žen, jako jsem já:

– když muž něco slíbí, má to dodržet. Jinými slovy nemá slibovat nic, o čem už předem ví, že to neudělá.

– láhev s vínem má otevírat muž. Je to slušnost. Jistěže žena zvládne otevřít láhev s vínem, ale když to dělá POŘÁD a je to bráno jako samozřejmost, připadá jí její muž velmi nemužný.

– když v bytě vržou dveře, má muž udělat cokoli jiného, než říct své ženě: „Tak to namaž!“

– když se žena muži svěří s tím, že ji něco trápí, NECHCE slyšet, co všechno udělala špatně a měla udělat jinak a líp, nechce slyšet, co by udělal na jejím místě muž a už vůbec NECHCE, aby to za ni muž řešil! Chce jen trochu politovat a obejmout. Obzvlášť silní muži mohou říct své ženě v tomto okamžiku, že je úžasná, skvělá a on nezná nikoho, kdo by se jí vyrovnal.

– muž, který se voní a myje po víkendu až v pondělí ráno, když ze sebe sundá tepláky, do kterých se narval při pátečním odpoledni, a odchází „mezi lidi“, kde se chová jako dokonalý gentleman, co umí cizím ženám držet dveře, dolévat sklenku, zdvořile je oslovovat a švitořit jak puberťák, zatímco jeho žena po něm doma sbírá pod postelí ponožky a po bytě rozžvejkaný párátka, se nemůže divit, že si jeho žena nepřipadá jako žena. A už vůbec by se neměl divit, že se tak ani nechová.

A o tom to je. Muži by se k ženám měli chovat tak, aby se ženy cítily jako ženy. Pak, podle podivné odrůdy ženství, za kterou hovořím, budou síly vyrovnány. Pak není důvodu, aby vycházely stupidní články, co nabádají ženy, aby se k chlapům chovaly jako k nesvéprávným telátkům.

A po té, co mne manžel ležíc v lůžku  vyzval, abych zabila můru, co proletěla kolem a argumentoval: „Protože jsi mrštnější, je tedy větší pravděpodobnost, že ji dostaneš!“ bych doplnila ještě jeden bod – když se muž bojí můry, ať to prostě řekne…

Pěkný listopadí týden a ať jsou na vás všichni hodní. :O)

Vaše teta Fily

 

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *