Na dně flašky Hitlera nenajdeš!

Na dně flašky Hitlera nenajdeš!

Radost ze setkání byla po čtrnáctidenní odluce tak výrazná, že u nás Kačka i přenocovala. Když je vám totiž jedenáct, tak si čtrnáctidenní zážitky během školních přestávek říct nestihnete. To dá rozum.

V obýváku krom dvou holčiček přibyl popcorn, skleničky s pitím, nástěnná tabule, na jejíž jednu půlku se dá psát fixem a na druhou se ozdobnými špendlíky připíná kdeco, papíry, psací potřeby, učebnice, sešity, …

„Co tady děláte?“ musela jsem se zeptat, když se všechno vůkol ztrácelo pod rekvizitami, co si Mladší s Kačkou přinesly do pokoje, okázale klasicky ignorujíce, že má extrpaslíková svoji vlastní komůrku ne zrovna extrémně skromných rozměrů.

„Budeme si hrát na školu,“ odvětila způsobně moje předlouhovlasá školačka, „protože Kačka zítra dopisuje nějaký písemky, na který chyběla. A já ji to všechno naučím! Teď máme dějepis!“

„Aha…“ hlesla jsem, chápajíc, že pro mne již v obývacím pokoji nezbylo místo, což jsem zkoušela ignorovat do chvíle, kdy jsem se pokusila žákyni Kačce napovídat a vyučující Mladší mne za to nekompromisně vykázala z místnosti. „Co jí napovídáš, mami?!“ napomenula mě přísně a zamračila se. „Ona na to musí přijít sama! A ty…“ otočila se ke kamarádce, aby dokončila větu s dokonalou adresností, „ty se snaž! A když ti tady vysvětluju látku, poslouchej mě a nečum furt do té flašky!!! Na dně flašky republiku nenajdeš!!!“

Kačka odložila skleničku a ohradila se: „Republiku? Já jsem myslela, že ses ptala na Hitlera.“

„Ani Hitlera tam nenajdeš!“ oznámila jí Mladší rezolutně a s povzdechem se vrátila k výkladu: „Tak tedy… Republika se hroutí…“

„Hitlera?“ řekla Kačka zamyšleně, vzala si znovu sklenici do rukou a pátravě hleděla na její dno, načež jen tak pro sebe zabrblala: „Hm, to už asi pít nebudu…“

„Vyhlašuju přestávku.“ Oznámila mikroučitelka znechuceně.

Probraly ještě přírodopis, matiku, češtinu a nakonec Kačka odrecitovala referát do literatury. „Vidíš, jak to hezky umíš!“ pochválila ji Mladší dospěle.

Když už měly konečně dostudováno a mohly se začít normálně bavit…

… usadily se na naší nové sedačce, každá si vzala svůj tablet a hrála na něm úplně tu samou hru. Může to být generačním rozdílem, že tuhle tabletovou aktivitu tabletové mládeže pořád nemůžu pochopit? Možná to není generační problém, možná je to jen můj problém, neboť Lev to chápe a často tuto zábavu s Mladší praktikují též. Sedí oba v jedné místnosti, na klíně tablet, hrají tu samou hru a vykřikují jen čísla, která ovšem něco říkají pouze jim. Tak nevím… Už aby přišlo to jaro a mohli jsme být víc venku. Tabletovat na čerstvém vzduchu je jistě o mnoho zdravější. :O)

Pěkný začátek března všem a pamatujte, že na dně flašky se odpovědi nehledají! :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *