Na rozdíl od tohoto víkendu byl ten minulý plný jarního slunce. Krom toho byl taky plný novinek a změn. Tak například v sobotu jsme se s paní trpaslíkovou vydali na jednu nejmenovanou plochu, která se vyznačuje tím, že je prostorná a hlavně rovná. A co se tak asi dá na takový ploše dělat?
Na takový ploše se dá dělat spousta věcí. Dá se na ní nakreslit křídou panák a pak skákat, dá se na ní třeba driblovat balónem nebo skákat přes švihadlo. Ani jednu z těch věcí jsme tam ale nedělali, páč jsme s sebou měli takový mrňavý dětský žluto-růžový kolo, kterýmu Lev krátce před odjezdem odšrouboval pomocný kolečka. Ano, Mladší se měla učit jezdit na kole.
Na učení jsme si vyhradili celý odpoledne. S obavami jsem v duchu zavzpomínala na tytéž pokusy v loňským roce a skepsi bych mohla v tu ránu rozdávat na počkání. Navenek jsem samozřejmě nedala znát nic, protože trpaslice již tak dosti brblala, že se nechce učit jezdit na kole, že přece říkala, že si po celý život vystačí s koloběžkou! Jaké však bylo mé překvapení, když po necelých pěti minutách trpaslíková s hurónským smíchem spokojeně ujela z našeho dosahu! Inu, překvapení to bylo dosti velké.
Mladší drandila na kole, jako kdyby se s ním přímo narodila, nadšením doslova pištěla a zatáčky brala takovým smykem, že jsem se rozhodla, že si z lekání pořídím žaludeční vředy nebo srdeční zástavu. Nebo obojí…
Toho dne se tedy Mladší suverénně naučila jezdit na kole. Rodičovské nadšení se zdálo býti neutuchajícím a pýchou jsme se dmuli o několiksetsedm, dokud tpraslice na druhý den naštvaně neřekla: „Na výlet?! Proč nás pořád taháte na nějaký blbý výlety a kazíte nám tím den?! Já chci jít trénovat na kole!!!“ Ano, cyklistická vášeň pohltila trpaslíkovou natolik, že by nejraději nedělala nic jinýho. Jediná starost, kterou v této souvislosti vyjádřila, byla tato: „Hele, není ta helma už na mně trapná, když umím jezdit jako velká holka?“ (Helma vypadá jako včelka…)
Přes všechny protesty se nám podařilo narval Mladší do auta aspoň v úterý – poslední den volna a vydali jsme se směr Bítov. Novopečená cyklistka nadávala asi půl hodiny, že jí kazíme trénink. Po hodině už naprdnutě vyštěkla: „Víte, co jste provedli?!“ „Co?“ „Vy jste normálně lhali!“ „Jak to?“ „Vy jste řekli, že je ten hrad blízko! A to je lež! Jedeme už dlouho, tak to znamená, že je daleko!!!“ Nakonec se jí ale na výletu líbilo, jelikož u hradu byla rozkošná miniZOO a v ní krom jinýho ještě rozkošnější mývalové, kteří prostrkávali tlapky skrz pletivo a vůbec byli děsně společenští. Na zpáteční cestě jsme tudíž neřešili, proč si Mladší nevzala na výlet kolo. Řešili jsme mnohem logičtější otázku – proč nemůže mít doma mývala…
Tímto zdravím všechny stejně nepřející rodiče. :OD
Vaše teta Fily
Add Comment