Mladší vylezla z vany a hodila na sebe župan. Vlasy ztěžklé vodou se rozprostřely na zádech. Bytem se ploužilo teplo a vlhko unikající z koupelny, voda z vany pozvolna odtékala a za chvíli po ní zbyl jen jemný film olejíčku do koupele. Někdy v okamžiku, kdy trpaslíková řešila, má-li smysl hledat k županu pásek, se ozval zvonek.
„Někdo zvoní!“ Zvolala takřka hystericky a chvatně si župan opásala. Starší si dala sluchátko domácího telefonu k uchu, po chvíli zmáčkla tlačítko na otevření domovních dveří a překvapeně řekla: „To je Vojtíšek.“ „Vojtíšek?! Ježišmarjáááá!“ Vykřikla Mladší a schovala se v koupelně, jelikož přijímat Vojtíška v županu se zdálo více než nevhodné.
„Vy zase perete?“ Nasála Advokátka vzduch mezi dveřmi a mírně se jí zamlžily brýle. „Mamííí, dones mi pyžamóóó! Honééém!“ Hulákala Mladší nervózně. Proklouzla jsem tedy za ní. Krčila se i s županem ve vaně. Nenápadná jak myš v kočičím útulku.
„Vojta ti něco přinesl,“ popostrčila Advokátka syna, když trpaslíková vplula ve svém večerním kompletu do kuchyně. „A chtěl by ti něco říct,“ dodala ještě. Vojtíšek se sotva znatelně pousmál, trošičku nesvůj přešlápnul z nohy na nohu a podal Mladší čtvrtku papíru přeloženou na půl. Tímto odvolávám, že je nezdvořák, páč čtvrtka papíru se týkala Valnetýna. Vojtíšek totiž řekl: „Já bysem se ti chtěl omluvit, že sem ti neodpověděl na Valentýna a tohle jsem ti přinesl.“ „Díky,“ přijala Mladší dopis a rozpaky se celá roztetelila. „To není fér!“ Konstatovala Starší na oko naštvaně.
„A ještě ses chtěl na něco zeptat, ne?“ Napovídala Advokátka trpaslíkovi. „Ano,“ přikývnul Vojtíšek a neustále se tvářil velmi vážně a obřadně. Když vyšlo najevo, že dotaz se týká toho, zda dostane pusu, Trpaslíková si pro formu povzdechla a pak řekla: „No tak dobře, ale pojď vedle!“ Načež si nápadníka k líbání odtáhla do pokojíčku. Vojtíšek byl za okamžik zpět a už se zdaleka netvářil tak vážně jako dříve. „Dobrý?“ Zeptala se Advokátka. „Ano,“ pravil Vojtíšek.
Když odešli, dovolila mi Mladší, abych si dopis prohlídla a přečetla. Z jedné strany je nakreslenej hrad, z jehož věže kouká princezna. Pod hradem je rytíř s vytaseným mečem a má namířeno k zamřížované bráně. Na druhý straně stojí vlastnoručním Vojtíškovým psacím(!) písmem: Milá Mladší, vidíš ten hrad? Ten pán jsem já. A vidíš tu hlavu nahoře? To jsi Ty. To je pro Tebe Ty moje milá Mladší. Vojta.
„To je krásný,“ vzdychla jsem dojatě. „Jo,“ souhlasila Starší nadurděně, „Krásný a nefér!“ „Asi si nechám za milence jen Vojtu a na Patočku se vykašlu,“ uzavřela to Mladší a uklidila si dopis do šuplíku.
Takže všem holkám do příštího týdne přeju, aby měly nablízku nějakýho toho rytíře a klukům, aby se nebáli tím rytířem být. :O)
Vaše teta Fily
Add Comment