Mámo, táto, kup mi… kočku

Kočka domácí je domestikovanou formou kočky divoké. Patří do skupiny kočkovitých šelem, do podčeledi malé kočky. Jako taková je výborně přizpůsobena lovu: má pružné tělo, ostré zuby a drápky, výborně slyší, má vynikající zrak i čich. Můžeme jí považovat za dokonalého predátora díky schopnosti plížit se a v tichosti se přiblížit ke kořisti.

Soužití kočky s člověkem má dlouhou tradici, v minulosti byla kočka využívána zejména v boji s hlodavci, ale opomenout nesmíme ani velkou vážnost koček ve starověkém Egyptě. Bohyně s kočičí podobou – Bastet – byla nejen ochránkyní koček, ale také i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti a štědrosti. Přítomnost kočky v domě znamenala štěstí. Zabití kočky se trestalo smrtí, kočky byly po smrti balzamovány. Z Egypta se kočky postupně rozšířily do Středomoří a dále po Evropě. Kočky se ale také chovaly ve staré Indii, Číně, ve Skandinávii se uctívala bohyně Freya, která vlastnila kočár tažený kočkami. V Japonsku kočky ochraňovaly zámotky bource morušového a vzácné chrámové svitky před potkany.

V současné době je kočka domácí rozšířena téměř po všech kontinentech a je vyhledávaným společníkem člověka. Během staletí bylo vyšlechtěno velké množství plemen koček a tak si každý může vybrat právě takovou kočku, která se mu nejvíce líbí a vyhovuje účelu, za jakým má být kočka chována. Vybrat si můžete obyčejnou kočku bez rodokmenu, nebo zvolit nějakou s rodokmenem. Jednotlivá vyšlechtěná plemena se od sebe liší barvou srsti, její kvalitou – délkou a podobně, ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí a dokonce i povahovými vlastnostmi.

V České republice jsou nejvíce chovaným plemenem perské kočky a britské kočky – vedle velkého počtu koček „bez rodokmenu“.

Stavba těla kočky, rozmnožování, způsob chovu
Kočka má dlouhé tělo s poměrně krátkými končetinami, krátký krk, širokou a krátkou hlavu a středně dlouhý krk. V kohoutku měří průměrně 30 cm, celková délka těla i s ocasem se pohybuje kolem 80 cm. Kočky váží mezi 2,5 – 4,5 kg, kocouři jsou větší a váží 3,5-7 kg.

Kočka je přirozeně nejaktivnější večer a časně ráno. Denně prospí 12-16 hodin, útlý, orientální typ je aktivnější než zavalité typy koček. Doma chované kastrované kočky se dožívají až 15 let (kočky žijící divoce jen 3-5 let).

Březost kočky trvá 9 týdnů, průměrně 65 dní. Koťata se rodí osrstěná, hluchá a slepá. Mají vyvinutý čich a hmat, což jim umožňuje sání mateřského mléka. Koťata pijí několikrát za den, ostatní čas prospí. Kolem 10 dne otvírají oči a začínají poznávat okolí, učí se běhat, skákat a lovit. Ve třech měsících jsou koťata odstavená a to je také čas, kdy je chovatel může nabídnout novému majiteli.

Pokud se rozhodnete chovat kočku nebo kocourka, je na místě zvážit otázku kastrace. Kastrace je bohužel jediným způsoben, jak u kočky chované v bytě omezit říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a u koček žijících divoce nebo s výběhem (kočka u domu se zahradou) zabránit nežádoucímu množení. Kastrované kočky se průměrně dožívají vyššího věku, tolik se netoulají, jsou přítulnější, více mazlivé a celkově klidnější. Kočka kastrací neztratí nic ze své schopnosti lovit myši, ani automaticky nezačne přibírat na váze.

Strava kočky
Mezi chovateli se vedou diskuze na téma, jaký způsob stravy pro kočku zvolit, případně jaké kombinace více druhů.
Nabízí se:

• suché krmivo – granule
• konzervované krmivo – konzervy pro kočky (plechovky, kapsičky atd.)
• doma vařená strava – maso s přílohou, různé zbytky od stolu
• syrová strava (BARF) – syrové maso, syrové kosti, syrová zelenina – nepřirozenější, nejhodnotnější, neprošla tepelným zpracováním, obsahuje bioaktivní látky

V každém případě by kočka neměla strádat hladem, ale ani být překrmována. Měla by mít přístup k vodě, diskutabilní je podávání mléka.

Pozor na podávání „lidských“ pamlsků kočkám – nebezpečná je zejména čokoláda: Obsahuje vysoké množství tuků a tudíž může vést k obezitě, opatrní bychom ale měli být i při podání jedné jediné dávky, čokoláda obsahuje alkaloidy (kofein a teobromin). Smrtelná dávka pro kočku je 150 mg na kilogram hmotnosti. Pro lepší představu: 100g tabulka čokolády na vaření je smrtelná pro 6kg vážícího kocoura. Pokud tedy chceme kočce „dopřát“, vybírejme z pochutin určených přímo pro kočky.

Způsoby chovu:
Pokud se rozhodnete chovat kočku v bytě bez možnosti výběhu:

• kočky takto chované se obvykle dožívají vyššího věku (minimum rizika zranění či nakažení nebezpečnou chorobou).
• chybí možnost obstarání si potravy a navazování kontaktu s ostatními kočkami – je důležité zajistit kočce náhradní aktivity – šplhadla, škrabadla, odpočívadla apod. Vhodné je chovat dvě kočky, dokáží se zabavit navzájem a také eliminujete případné škody na zařízení bytu. Kočka nebude lovit vaše nohy či jiné předměty, ale budou se „lovit“ navzájem. Důležitá je správná skladba potravy: u koček, které nemají možnost přirozeného pohybu, se často projevuje obezita. Kočka je masožravec – maso by mělo tvořit hlavní část jídelníčku, doplňkově zelenina a ovoce. Kočka by měla mít stálý přístup k čisté vodě a trávě, což jí umožní zbavit se tzv. bezoárů (chuchvalce chlupů, které kočky spolykají při čistění srsti).
• každá kočka by měla mít své vlastní kočičí wc, podestýlka by měla být pravidelně měněna.

Pokud žijete v rodinné domku se zahradou, možná zvolíte polovolný nebo volný chov:
– Kočky mohou volně chodit po venku a vrací se domů obyčejně pro jídlo, u polovolného chovu i třeba pro pohlazení a vyspat se.
– U tohoto způsobu chovu je ale nutné počítat s rizikem, že kočka zahyne pod koly aut, nebo na otravy (nastražené jedy na hlodavce atd. a různé nemoci).
– Kočka s možností volného pohybu žije klasický kočičí život – co uloví, to sní – často hlodavce, ale i hmyz.
– Je třeba dbát na pravidelnou péči proti parazitům a očkování proti chorobám. Kočky mohou přenášet onemocnění i na člověka – zejména toxoplazmóza a vzteklina.
– Opět je na místě zvážení otázky kastrace – kočka je schopná mít koťata třikrát až čtyřikrát ročně (průměrně 4 koťata)

Výchova kočky domácí
Kočka je osobnost, je samostatný a svérázný tvor. Při její výchově se nedá postupovat jako při výchově a výcviku psa. Je ale důležité – hlavně v případě chovu v bytě – dát jasně kočce najevo, co může a co ne a to důsledně. Kočky citlivě vnímají ostré zvuky, proto jako upozornění, že dělá něco nežádoucího, stačí na kočku zasyčet. Chovatelé také doporučují stříkací pistolku na vodu. Bití se nedoporučuje, kočka ztratí důvěru, mimo to by mohlo dojít k poranění a v krajním případě i smrti kočky.

Péče o zdraví kočky
Když už se rozhodneme pro chov mazlíčka, musíme počítat s tím, že se budeme muset věnovat i péči o jeho zdraví. Jako u lidí i zde platí, že není radno zanedbávat prevenci a pokud už propukne nějaké onemocnění, věnovat se jeho léčbě.

Veterinář rád zodpoví případné dotazy ohledně péče a vašeho mazlíčka, poradí, jak se starat o kočičí chrup, provede kastraci, očkování a poradí s odčervením, prevencí proti parazitům i výběrem případných vitamínových doplňků pro vaši kočku.