Mami, koupíš mi rum?!

Mami, koupíš mi rum?!

Pravý oko mi slzí už tak dlouho, že se z jeho otírání pomalu stává tik. Otírala jsem si ho i ve chvíli, kdy Mladší vplula do pokoje, do kterého doplula z koupelny, takže jí ještě z předlouhých vlasů odkapávala voda. Pohodila hlavou, čímž docílila toho, že osprchovala půl pokoje včetně mě. Překvapeně jsem k ní zvedla zrak. „Brečíš?“ zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou: „Ne, slzí mi oko.“ „Brečíš,“ oznámila mi. „Brečíš štěstím, že mě máš!“

Pak pohodila hlavou na druhou stranu a ohodila voňavými kapkami zbytek místnosti. Kapičky vonící po šampónu se snesly k zemi a pomalu se rozpouštěly na ořechově tmavé podlaze. „Musíš tady házet těma vlasama?“ zeptala jsem se a nohou v ručně pletené pruhované ponožce (kterou miluju) jsem se pokoušela setřít nejbližší kapky. Mladší se pousmála, naklonila hlavu k pravému rameni a nechala si sklouznout převážnou část svých vlasů do obličeje. Když je z obličeje odhodila, řekla: „To ne já, to moje šauma! Vlasy mastné již za dva dny a ve vaší frontě nikdo nestojí!!!“ „Proč u toho šilháš?“ „To ne já, to moje šauma! Nic vám tak pěkně nenateče do očí a neštípe tam!“ mrkla na mě.

V takové chvíli se moc nadávat nedá…

Někdy mě prostě dokáže totálně odzbrojit. Strašně bych jí přála, aby jí to vydrželo do dospělosti. Protože, řeknu vám, dospělost je totiž občas pěkná řehole. A umět ve chvíli, kdy jdete někomu na nervy, udělat něco, čím ho pozitivně odzbrojíte a odnaštvete, to je k nezaplacení. Bohužel mám pocit, že tuto vlastnost si dokáže uhájit málokdo. Možná je to tím, že čím jsme starší, tím méně roztomile se naše názory a pokusy jeví.

Kauza salmonelóza versus prvorozená se zdárně vyvíjí. Praha stále mlčí a zkoumá typ naší údajně exotické nákazy. Již nás oslovila krajská hygienická stanice. Začínám si připadat důležitá. Bratr Mafin se s námi odmítnul setkat při rodinné oslavě Ukáškových osmých narozenin, ačkoli se jí Starší pochopitelně nezúčastnila a navzdory tomu, že jsem řekla, že na matiku sice nejsem moc dobrá, ale odvážím se odhadnout, že za ten více než týden, co se u prvorozené objevily první příznaky, už 48 hodin snad proběhlo. Nicméně jsem jeho rozhodnutí respektovala a snad i do jisté míry chápala, dokud nevyšlo najevo, že na oslavu schválně přijel dřív a spatřivši z okna náš příchod, kvapně se měl k odchodu. Když jsme se míjeli ve dveřích, dal se do klusu. Vím, že je to nedospělé a v podstatě i dost hnusné, ale chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že na něj pro srandu aspoň trochu prsknu. Ale nechtěla jsem, aby mě u toho viděla Mladší a Mafin běžel fakt docela rychle, což je obdivuhodné, neboť u toho držel v ruce krabici s kusem dortu a minichlebíčky.

Ve středu byla Starší definitivně uznána nenakažlivou svému okolí a po téměř třech týdnech konečně odešla do školy. Asi po hodině mi napsala SMS, jestli si může dát medovník… Marně jsem doufala, že si ze mě dělá srandu. Není to tak dávno, co jsem jí přetlumočila, kterak bude její léčba pokračovat: „… jíst máš jen doma, mírná dieta, žádný ostrý kořený, pochopitelně nic smaženýho a mléčný výrobky až úplně nakonec. Jo, a až se budeš cítit dobře, tak si máš dát panáka slivovice nebo rumu, prý je to na odplavení salmonely nejlepší…“ Starší zajásala: „To je super léčba! Nemohla bych začít už dnes? Koupíš mi rum?!“

Dle očekávání to nadchlo i Kytaristu, ježto byl hovoru přítomen: „Ty jo, to je bomba! Co to má za nemoc? To chci taky!“ „Ty se takhle léčíš furt,“ odbyla ho Lenka suše. Ano, pro některý lidi je prevence fakt důležitá.

Starší se tedy již několik dní domáhá svého „léku“. Dokonce řekla, že jsou její spolužačky TAK obětavé, že by se s ní šly o víkendu léčit taky. Rumem s colou… „Hele, paní doktorka neříkala, že máš jít někam chlastat s holkama, ale že si máš doma pod dohledem dát panáka,“ vysmála jsem se jí. „Ale ona pít nemůže!“ připomněla Mladší ochotně. „Není jí přece osmnáct!“ pravila dále významně a škodolibě se na sestru zašklebila: „Budeš muset počkat do srpna!“ „Máááá-míííí, řekni jí něco!“ vyzvala mě prvorozená a pohled, který věnovala své mladší sestře ona, nebyl ani trochu láskyplný… No jo, prostě všechno při starým. ;O)

Tak přeju nám matkám krásnej svátek, žádný nemoci a bezmezně se vzájemně milující potomstvo. :O)

Vaše teta Fily

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Hvězdičkou označené položky jsou povinné.

Ověření *